NejeN

V první polovině 90. let se americké námořnictvo velice vážně zajímalo o palubní verzi bojového letounu F‑117. Firma Lockheed navrhla na jeho bázi nový typ A/F‑117X, který však nakonec zůstal jen na papíře. Důvod byl tentýž jako u předchozích snah US Navy o získání letounu stealth – peníze.
 
V letech 1992‑1993 bylo zřejmé, že na realizaci projektu A/F‑X (více zde) už asi nebudou peníze, a projekt JSF (tehdy ještě JAST; ATM 7/2003) byl zatím ještě příliš vzdálenou a nejistou budoucností. Americké námořní letectvo se tedy snažilo najít nějakou jednoduchou, rychlou a levnou cestu, jak získat obtížně zjistitelný bojový letoun. Rozhodlo se vyslyšet nabídku firmy Lockheed, která navrhovala námořní verzi F‑117.
 
Kompletní přestavba F‑117
O palubní variantě letounu F‑117A se uvažovalo už při jeho vývoji v 80. letech. Používal se pro ni název F‑117N a od základního modelu se měla lišit přistávacím hákem, námořním podvozkem, protikorozní úpravou a zpevněnou konstrukcí (takový letoun se objevil v seriálu JAG, série 4, epizoda 10). Firma Lockheed se tedy k tomuto návrhu vrátila a v roce 1992 jej předložila námořnictvu. Dočkala se okamžitého odmítnutí; stroj by byl pomalý, mohl by nést jen malé množství výzbroje a měl by značně omezené použití.
Inženýři Lockheedu se proto pustili do radikální přestavby F‑117N, pro niž se postupně ustálilo označení A/F‑117X (zřejmě v souvislosti s projektem A/F‑X). Stroj dokonce dostal i „bojové jméno“ Seahawk. Prováděné úpravy byly nakonec tak rozsáhlé, že z F‑117A mnoho nezbylo. Při simulacích se totiž zjistilo, že extrémní nestabilita letounu by dělala jeho start nebo přistání na letadlové lodi vysoce nebezpečným.
V zájmu zlepšení aerodynamiky, ovladatelnosti a stability byly přidány vodorovné ocasní plochy, křídlo bylo přepracováno a podstatně se zvětšilo jeho rozpětí. Náběžná hrana F‑117A má úhel šípu 67,5°, kdežto u A/F‑117X to bylo 42°. Na spodní části trupu letounu přibyl charakteristický podlouhlý kýl. V zadní části se nacházel sklopný přistávací hák a letoun dostal nový podvozek. Rovněž kryt pilotní kabiny se změnil a zřetelně připomínal kryt z F‑22 (ATM 10/2003). Žádná z těchto úprav údajně nezvýšila radarovou odraznou plochu stroje.
Od původního typu se lišily i vstupy vzduchu k motorům a trysky. Není divu, protože A/F‑117X měly pohánět výkonnější motory General Electric F414, které jsou použity u F/A‑18E/F Super Hornet (ATM 8/2003). Byly opatřeny přídavným spalováním, letoun s nimi mohl dosáhnout vysoce nadzvukové rychlosti a jeho dolet se téměř zdvojnásobil.
 
Více zbraní a avioniky
Zcela byla přepracována pumovnice, jejíž objem se zvětšil více než třikrát. Celý prostor byl rozdělen na dvě sekce, z nichž každá měla jeden závěsník uvnitř a druhý na vnitřní straně dvířek. Každý z těchto čtyř závěsů měl nosnost přes 1100 kg, takže do pumovnice se vešel více než dvojnásobek nákladu F‑117A. Standardní výzbrojí byly dvě 907kg pumy (GBU‑27 s laserovým nebo GBU‑31 s GPS naváděním) na vnitřních závěsech a dvě dvojice střel vzduch‑vzduch (AIM‑9 Sidewinder nebo AIM‑120 AMRAAM) na dvířkových závěsech.
To však ještě nebylo všechno. Pod křídlo mohly být umístěny dva další závěsníky, každý o kapacitě 1814 kg, takže celková nosnost výzbroje by oproti F‑117A byla asi 3,6krát větší! Na vnějších závěsech mohly být neseny nejen přídavné palivové nádrže a těžší pumy, ale dokonce i vyvíjené střely s plochou dráhou letu AGM-137 TSSAM (tento projekt byl později zastaven). Pro zajištění radarové „neviditelnosti“ měl být náklad pod křídly pokryt materiálem pohlcujícím radarové záření.
Významných změn se dočkalo i přístrojové vybavení letounu. Především byl přidán nízkovýkonný radar s malou pravděpodobností zachycení a vysokou rozlišovací schopností, podobný typu AN/APQ‑181, který používá bombardér B‑2A Spirit. A/F‑117X měl být dále vybaven infračerveným vyhledávacím a zaměřovacím čidlem (IRSTS), systémem automatického přistání na letadlové lodi (ACLS) a systémem radioelektronického boje. Informace ze senzorů se promítaly na barevnou LCD obrazovku s úhlopříčkou 28,7 cm.
F‑117A Nighthawk je podzvukový (v nejlepším případě těsně nadzvukový) jednoúčelový letoun, jehož označení F (Fighter, tedy stíhací), budí spíše úsměv. Naproti tomu A/F‑117X Seahawk byl vyvíjen jako nadzvukový, víceúčelový letoun, schopný nést širokou škálu zbraní a vysoce efektivně napadat pozemní i vzdušné cíle.
 
Návrhy pro letectvo
Když zástupci firmy Lockheed koncem roku 1993 představili návrh A/F‑117X, velení námořnictva už projevilo mnohem větší zájem (možná i proto, že definitivně přišlo o A/F‑X). Lockheed nabízel dva výrobní programy; první počítal s 50 kusy za 8,46 miliardy dolarů, druhý zahrnoval 100 kusů za 12,25 miliardy. Podle odhadů firmy by v případě okamžitého souhlasu bylo možné za dva roky zalétat první prototyp a v roce 1999 by mohla první jednotka dosáhnout operační způsobilosti.
Paralelně s F‑117N (resp. A/F‑117X) běžely i dvě studie pro US Air Force, a to F‑117A+ a F‑117B. „Plus“ představoval program účelové modernizace stávajících letounů F‑117A; šlo o integraci 18 nových prvků pro snížení radarové zjistitelnosti a zvýšení bojové efektivity. Letoun F‑117B pak byl vlastně A/F‑117X zpětně upravený pro potřeby letectva. Od námořní verze převzal nové křídlo, horizontální ocasní plochy, avioniku, kabinu, pumovnici a další vylepšení, avšak ponechal si původní podvozek a samozřejmě neměl přistávací hák.
Jen pár dní před koncem roku 1993 přednesl Lockheed finální variantu. Navrhl souběžný program vývoje a výroby A/F‑117X pro námořnictvo a F‑117B pro letectvo a zcela záměrně jej prezentoval jako analogii dříve popsaného projektu A/F‑X. Nové verze F‑117 tedy měly nahradit část letadel F/A‑18 a F‑14 a všechny A‑6, F‑15E, F‑111 a F‑117A. Ukázalo se však, že Lockheed poněkud přecenil finanční možnosti Pentagonu, protože na tak ambiciózní projekt prostě nebyly prostředky. Ještě ambicióznější projekt JAST už navíc začínal dostávat konkrétní obrysy a Clintonova vláda mu byla zřetelně nakloněna (což např. o Bushově vládě neplatilo, jak bylo uvedeno v ATM 7/2003).
 
Stealth pro Velkou Británii
Přes tento neúspěch se však Lockheed nechtěl základní koncepce F‑117 vzdát a zkusil to ještě jednou, tentokrát za mořem. Ministerstvo obrany Velké Británie totiž v roce 1995 vydalo směrnici Staff Target (Air) 425, podle níž měl být vybrán hloubkový úderný letoun jako náhrada za Tornado GR Mk 1. Lockheed tedy nabídl letoun F‑117C (podle některých zdrojů F‑117B, jako British).
Poháněla jej dvojice motorů Eurojet EJ200 (ty byly původně vyvinuty pro Eurofighter; více v ATM 4/2003), jejichž vstupy vzduchu byly „pilovité“ (jako u B‑2). Dále se vyznačoval krytem kabiny převzatým od F‑22 a avionikou od britské společnosti GEC Marconi. V rámci mezinárodní spolupráce měly být některé části draku vyrobeny britskou firmou British Aerospace (nyní BAE Systems). Zmíněná směrnice však nakonec zůstala nenaplněna, protože Britové dali přednost modernizaci Tornada na verzi GR Mk 4.
Nejnovější informace ale ukazují, že Lockheed asi přece jen dosáhne určitého úspěchu, a sice s F‑117A. Letectvo totiž oficiálně vyjádřilo zájem o komplexní modernizaci existujících letounů na standard přibližně odpovídající F‑117A+. Úpravy by měly zahrnovat mj. motory s přídavným spalováním, podstatné zvětšení pumovnice, připojení vnějších závěsů, přidání malého radiolokátoru a úpravu kokpitu. Je dokonce možné, že přestavba F‑117A by mohla začít už letos. (stav k roku 2004)
Avšak to nic nemění na tom, že námořnictvo opět nezískalo vlastní „neviditelný“ letoun. Ukázalo se, že realizace takového projektu vyžaduje koordinované úsilí letectva, námořnictva i námořní pěchoty. Z této teze vyšel projekt Joint Strike Fighter, jehož produktem je vysoce vyspělý letoun F‑35. Jeho palubní verze F‑35C snad v roce 2012 konečně zajistí, že Spojené státy budu mít námořní stealth.
 

Srovnání TTD letounů F-117A a A/F‑117X
	F-117A Nighthawk	A/F-117X Seahawk
Max. tah motorů	2 × 48 kN	2 × 97,9 kN
Rozpětí křídla	13,2 m	19,4 m
Celková délka	20,08 m	20,1 m
Celková výška	3,78 m	5,1 m
Max. vzletová hmotnost	23 814 kg	33 203 kg
Max. nosnost zbraní	2280 kg	8165 kg
Max. rychlost	sporná	vysoce nadzvuková
Bojový dolet	1000 km	1815 km

Autor: Lukáš Visingr