Materiál | Bod tavení v °C | Bod tavení v °F |
Hliník (čistý (99.9%) | 659 | 1218 |
Mosaz (85 Cu 15 Zn) | 900-940 | 1652-1724 |
Bronz(90 Cu 10 Sn) | 850-1000 | 1562-832 |
Cast iron | 1260 | 2300 |
Měď | 1083 | 1981 |
Zlato (24k) | 1063 | 1946 |
Železo | 1530 | 2786 |
Olovo | 327 | 621 |
Nikl | 1452 | 2646 |
Palladium | 1555 | 2831 |
Platina | 1770 | 3220 |
Červená mosaz | 990 – 1025 | 1810 – 1880 |
Stříbro (čisté) | 961 | 1762 |
Stříbro (šperkařské) | 893 | 1640 |
Nerez ocel | 1363 | 2550 |
Steel-High Carbon | 1353 | 2500 |
Medium Carbon | 1427 | 2600 |
Low Carbon | 1464 | 2700 |
Cín | 232 | 450 |
Titan | 1795 | 3263 |
Žlutá mosaz | 905 – 932 | 1660 – 1710 |
Zinek | 419 | 786 |
V průběhu technické revoluce se vyvinuli další druhy bronzů dle jejich technického využití. Nyní tedy rozlišujeme tyto základní druhy:
- cínový bronz s podruhy "tvářený cínový bronz" , "dělovina" a "zvonovina"
- hliníkový bronz - teplotně odolný (až 800°C) a pro náročné chemické provozy (odloný kyselinám a louhům)
- manganový bronz - vysoký eletrický odpor těchto slitin se používá v elektrotechnickém průmyslu na odporové spirály (měření i ohřev)
- niklový bronz - podobný jako manganový bronz pro odporové spirály a s přísadou křemíku pro velmi nízké teploty (-200°C) (šrouby a matice)
- olověný bronz - pro ložiska (olovo se v mědi špatně rozpouští a olovo zůstává ve slitině jako čisté olovo)
- elektrovodný bronz - přísady kadmia a stříbra zajištují dobrou elektrickou vodivost
- beryliový bronz - pružiny pracující v korozivním prostředí
- červený bronz - slitiny mědi cínu a zinku pro náhradu litiny do korozivních prostředí
- magnetický bronz - magnetická slitna bez obsahu železa ( Heuslerovy slitiny) např 20Mg+9Al+Cu
Obecně se rozdělení druhů bronzů často prolíná a je pouze přibližné. Platí ale základní premisa, že v bronzech není Zinek! Ale jak je vidět u červeného bronzu či druhů dělového bronzu tak zinek tam být může. Prostě je to dělení relativně zmatečné ale jako určité vodítko se použít dá. Ale je pravdou že i označení bronz a mosaz je vlastně dost nesmyslné a vždy je lepší uvádět přesné složení slitiny. V těch pro historické repliky by se zinek neměl vyskytovat ve více než 2% a hliník vůbec žádný.
Příkladem jak zvláště se chovají slitiny mědi je následující graf slitiny mědi a olova: Až se nechce věřit, že jen pouhých 10% mědi ve slitině s olovem udrží bod tání nad 900°C! Tohle by chtělo ověřit v reálu!
Následující graf slitin Cínu a Mědi vyžaduje zavedení termínu "Likvidus" (v angličtině Liquidus) který značí na grafu čáru která odděluje plochu kde:
- v tavenině jsou ještě nejaké fáze kovů pevné a některé již tekuté
- v tavenině jsou všechny její části plně tekuté Z grafu lze sestavit tato tabulka tání slitin Cu/Sn bronzů:
Slitina | Teplota tání - likvidus °C |
Cu90/Sn10 | 1030 |
Cu80/Sn20 | 885 |
Cu70/Sn30 | 770 |
Cu60/Sn40 | 730 |
Cu50/Sn50 | 680 |
Slitina | Teplota tání °C |
Cu80/Sn20 | 885 |
Cu80/Pb20 | 980 |
- zvonovina - slitina 78 % mědi a 22 % cínu s nevýraznými odchylkami, nepřesahujícími 2 %. Je pružný, velmi tvrdý bronz pískové až stříbrolesklé barvy. Tento poměr se ustálil experimentováním již ve 12, století a odchylky jsou spíše způsobené snahou ušetřit náklady ( záměna cínu za olovo) , ale se vždy zhoršenými vlastnostmi jak akustickými tak mechanickými (křehkost/měkkost). Jiné příměsi drahých kovů jako zlato a stříbro jsou neprokázané a nejspíše tyto kovy v minulosti slévači prostě utratili za chlast a holky .
- dělovina - 10 % cínu a 90 % mědi. Označení je ale zastaralé a dnes označuje rodinu slitin pro odlévání které mohou obsahovat mezi 2–11 % cínu a 1–10 % zinku. Existují i další podruhy "olovnatá dělovina“ a „niklová dělovina“ ze kterých vyplývá že se do děloviny může dávat i olovo a nikl.
Cínový bronzy s i 6–9 % cínu se nazývají tvářené cínové bronzy. Při výrobě bronzu dochází často k oxidaci (okysličení), což se nepříznivě projevuje na jejich vlastnostech a je dobré nežádoucí kyslík odstranit. Odkysličují se obvykle fosforem (bronz fosforový), nejčastěji fosforovou mědí P—Cu (42 3018 asi s 10 % P). Stačí přísada několika setin procenta. Nejlepší vlastnosti má fosforový bronz, který má po odkysličení co nejméně fosforu. Jen tam, kde se požaduje co největší tvrdost a odolnost proti opotřebení (pružiny, trubky na ložisková pouzdra apod.), může být až asi 0,3 % fosforu. Plechy a pásy se válcují za tepla z desek, jejichž obsah fosforu smí být nejvýše 0,15 %. Proto je vhodnější válcování za studena. Desky se před válcováním homogenizují žíháním. Po válcování se musí plechy opět vyžíhat a rychle ochladit. Vyrábějí se plechy tloušťky až 0,1 mm. Pérově tvrdé plechy z bronzu Cu—Sn 6, které jsou určeny k zhotovování kontaktů, musí být kovově čisté. Proto se musí plechy žíhat za nepřístupu vzduchu nebo se po žíhání moří ve zředěné kyselině dusičné. Bronzové dráty se vyrábějí až do průměru 0,03 mm. Cínové bronzy odolávají velmi dobře opotřebení. Ohřevem bronzu tvářeného za studena na 300 °C pomalu klesá pevnost, největší měkkosti se dosáhne žíháním na 650 až 700 °C. Cínové bronzy se používají nejčastěji ve stavu litém. Struktura litých bronzů je značně nestejnoměrná, protože chladnutí po odlití je poměrně rychlé. Bronzy se vyrábějí v kelímkových nebo plamenných pecích. Do roztavené mědi se přidává ohřátý cín. Taveninu je třeba chránit před účinky vzduchu vrstvou práškového dřevěného uhlí. Odkysličuje se fosforem, popř. hořčíkem, křemíkem, manganem aj.
Mosaz
Mosazí se označují slitiny mědi a zinku. Likvidus graf ukazuje základní chování taveniny mosazí: α fáze
α fáze se substituční tuhý roztok zinku a mědi. Největší rozpustnost zinku nastává kolem 450 °C. Tato fáze má vysokou pevnost, houževnatost a vůbec je svými vlastnostmi velmi podobná čisté mědi. Z těchto vlastností vyplývá i její špatná obrobitelnost. Používá se především na tvářené výrobky, přičemž největší tvárnost získává při 32 % obsahu zinku. α+β fáze
Největší pevnost fází α+β nastává při obsahu 45 % Zn. Přeměna β fáze na α fázi způsobuje pokles houževnatosti. β fáze
Fáze β je prostorově středěný tuhý roztok zinku a mědi. Tato fáze samostatně existuje v rozsahu 36 % až 56 % Zn. Při teplotách 454 až 468 °C se mění na fázi β’, což je uspořádaný tuhý roztok, kde jsou atomy Cu v rozích a atomy Zn uprostřed elementární mřížky. γ fáze
γ fáze je elektronová chemická sloučenina Cu5Zn8 s krychlovou krystalografickou mřížkou. ε fáze
Fáze ε je elektronová chemická sloučenina CuZn3 se šesterečnou krystalografickou mřížkou. η fáze
Tato fáze je tuhým roztokem s krystalickou stavbou podobná zinku.
Výroba je neobyčejně citlivá na dodržování a nepřekračování tavicích teplot. Interval teploty tuhnutí mosazí je 950–880 °C. Teplota lití se vybírá přibližně do 50 až 100 °C nad likvidem, tedy do 1 050 °C. Teplota tavení nesmí překračovat teplotu lití o více než 50 °C, z toho důvodu se volí do 1 100 °C. Při kontrole jakosti se měří teplota a zjišťuje se výsledné chemické složení taveniny.