M V -

Ř E D I T E L S T V Í

A S I Č S K É H O Z Á C H R A N N É H O S B O R U

Č R

D B O R N Á P Ř Í P R A V A J E D N O T E K P O Ž Á R N Í O C H R A N Y

1-1-05

POŽÁRNÍ TAKTIKA

ONSPEKT

Základy požární taktiky

Produkty hoření

Zpracoval : ing. Miroslav LUKEŠ
HZS města Ostravy

Doporučený počet hodin: 2 hod

I. Produkty hoření

Každý materiál prochází při hoření chemickými změnami. Znamená to, že

žádná z částic, ze kterých je látka složena, není zničena. Dochází pouze
k přeměně jedné látky v látku jinou. Tak například – když hoří kousek papíru,
uvolňují se plyny a páry, které v sobě obsahuje a z papíru zbude jen malý
zbytek ve formě lehkých zuhelnatělých vloček. Ovšem součet hmotností všech
produktů by se vždy rovnal hmotnosti onoho kousku papíru na začátku.

Při požáru vznikají tyto základní produkty: teplo, světlo, kouř, hořlavé

nespálené plyny a nespálený tuhý zbytek (popel).

Teplo je produktem hoření a intenzita jeho vývinu závisí na velikosti

plamenů. Je často hlavní příčinou dalšího vznícení látek, popálení osob,
dehydratace zasahujících hasičů a poranění dýchacích cest.

Plamen jsou vlastně hořící plyny a páry. Při správné koncentraci kyslíku jsou

plameny velmi horké a méně svítivé. Snížení svítivosti plamene je zapříčiněno
větším uvolňováním uhlíku. Plamen se objevuje při každém typu hoření,
s vyjímkou žhnutí. Podle barvy plamene lze v některých případech určit hořící
látku.

S kouřem se setkáme u všech požárů. Může obsahovat stovky různých

chemických látek v závislosti na typu hořícího materiálu. Některé materiály
vyvíjejí při svém hoření větší množství kouře, než jiné (např. hustý černý kouř
při hoření minerálních olejů, nafty, gumy a plastů).

1. Nebezpečí vyplývající ze zplodin hoření

Při požáru číhají na zasahující hasiče a postižené občany tato čtyři nebezpečí,

spojená víceméně s ovzduším v místě požáru: snížený obsah kyslíku, zvýšená
teplota prostředí, kouř, toxicita vznikajících plynů a par.

1.1 Snížený obsah kyslíku v ovzduší

Během hoření dochází jednak ke spalování kyslíku, jednak k vytlačování

vzduchu (bohatého na kyslík) zplodinami hoření.

Musíme si uvědomit, že normální obsah kyslíku v ovzduší je 21 %, ale již při

koncentraci pod 18 % pociťuje lidský organismus nedostatek kyslíku. Účinky
sníženého procenta kyslíku v okolní atmosféře na lidský organismus jsou
shrnuty v tabulce č. 1.1.

Tab. č. 1.1

Množství O

vzduchu (%)

Příznaky

Žádné – normální podmínky.

Zhoršená koordinace svalové činnosti, zrychlené dýchání kvůli
kompenzaci sníženého množství O

Bolesti hlavy, závratě, rychlá únava (malátnost).

9 Bezvědomí.
6

Smrt po několika minutách následkem udušení a selhání srdce.

Poznámka: Jednotlivé symptomy se mohou u různých lidí objevovat při vyšších i nižších
koncentracích kyslíku v ovzduší. Konkrétní hodnoty závisí na délce pobytu v takovém
prostředí. Rovněž se nebere v úvahu přítomnost dalších zplodin hoření.

Se sníženou koncentrací kyslíku se můžeme setkat nejen při požárech

v uzavřených místnostech bytů a sklepů, ale i v podzemních prostorách
nezasažených požárem nebo tam, kde se k uhašení požáru používal dusík, CO

popřípadě halon.

První pomoc: postižené osoby vyvést na čerstvý vzduch a přivolat lékaře.

Zasahující hasiči musí používat izolační dýchací přístroje popř. průběžně měřit
koncentraci kyslíku v ovzduší.

1.2 Zvýšená teplota prostředí

Vdechnutí horkých zplodin hoření může poškodit dýchací cesty, přičemž je-

li horký vzduch navíc nasycen vodní parou, poškození dýchacích cest je ještě
výraznější. Důsledkem vdechnutí vzduchu o teplotě kolem 50 °C může být
vážné snížení krevního tlaku a selhání oběhového systému, edém plic
(nahromadění vody v plicích a následný otok plic), který v nejhorším případě
končí smrtí následkem udušení.

Je třeba si uvědomit, že poškození organismu vdechnutím horkých plynů

není okamžitě vratný jev ani po přenesení poškozeného na čerstvý, studený
vzduch.

První pomoc: postižené osoby vyvést na čerstvý vzduch a přivolat lékaře.

Zasahující hasiči musí používat izolační dýchací přístroje a striktně dodržovat
základní zásady taktiky zásahu.

1.3 Kouř

Kouř u požáru je směs částic uhlíku, dehtu, prachu a hořlavých plynů a par.

Na těchto částicích pak kondenzují některé plynné produkty hoření, zvláště
aldehydy a organické kyseliny. Některé částečky kouře při vdechování dráždí
dýchací cesty, některé mohou mít i smrtelné účinky. To, jak hluboko se taková
částečka dostane do nechráněných plic a jaké bude mít na lidský organismus
účinky, závisí na velikosti dané částice.

Byly popsány i částice vyskytující se běžně v kouři, které podporují vznik

rakoviny. Tyto účinky má na lidský organismus nejen vdechování takových
částic, ale i jejich dlouhodobý styk s pokožkou člověka.

V neposlední řadě je třeba si uvědomit, že úměrně s

množstvím

uvolňovaného kouře se snižuje viditelnost v místě zásahu a je velmi ztížena i
orientace v neznámém prostředí (sklepní kóje, kabelové kanály atd.).

První pomoc: postižené osoby vyvést na čerstvý vzduch a přivolat lékaře.

Zasahující hasiči musí používat izolační dýchací přístroje a vícevrstvé zásahové
oděvy.

1.4 Toxicita vznikajících plynů a par

Každý zasahující hasič si musí uvědomit, že během hašení jakéhokoliv

požáru je jeho organismus vystaven účinkům různých dráždivých až toxických
látek. Přičemž společný účinek těchto látek je synergický, což znamená, že
celková toxicita celého souboru látek je větší, než pouhé sečtení vlivů
jednotlivých látek na lidský organismus.

Toxické plyny mají několik škodlivých účinků. Některé z nich působí přímo

na plíce a způsobují jejich otok (HCl, SO

, HCN apod.), jiné se spojují

s červenými krvinkami a snižují schopnost krve přenášet kyslík (CO),
výsledkem ovšem vždy může být udušení postiženého člověka.

Mezi nejčastější toxické plyny, se kterými se potkáváme u požárů, patří

zejména oxid uhelnatý (CO), oxid uhličitý (CO

), nitrozní plyny (NO

chlorovodík (HCl), kyanovodík (HCN) a fosgen (COCl

2. Účinky vybraných sloučenin na lidský
organismus

2.1 Oxid uhelnatý – CO

Oxid uhelnatý má na svědomí více úmrtí při požárech, než všechny ostatní

zplodiny hoření dohromady. Tento bezbarvý plyn bez zápachu je lehčí než
vzduch a vzniká při každém požáru. Při nedokonalém hoření, kdy z místa
požáru stoupá hustý tmavý kouř, látky vyvíjejí velké množství CO.

Hlavní nebezpečí CO spočívá v jeho schopnosti vázat se na červené krvinky

(hemoglobin). Za normálních okolností se na hemoglobin váží molekuly
vzdušného kyslíku, které jsou pak krví přenášeny do celého těla. Jestliže se
ovšem v ovzduší nachází zvýšené procento CO (který se na hemoglobin váže
200x snadněji než kyslík), dochází k tvorbě karboxyhemoglobinu (COHb). Tím
je kyslíku znemožněno se vázat na červené krvinky (na nich už je CO) a
dochází k bezvědomí postiženého následkem nedostatečného zásobování mozku
kyslíkem. Jestliže není postižená osoba včas vynesena na čerstvý vzduch, může
dojít po krátké době k jejímu úmrtí.

Je prokázáno, že při koncentraci CO ve vzduchu nad 0,05 % může již být

nebezpečná, a jestliže tato koncentrace vystoupí nad 1 %, může dojít
k bezvědomí nebo smrti postižených bez jakýchkoliv předchozích příznaků
nevolnosti. Tyto příznaky se projevují při nižších koncentracích CO ve vzduchu
(viz tab. 1.2).

Tab. č. 1.2

CO (ppm)

CO ve vzduchu

(obj %)

P ř í z n a k y

100 0,01

Žádné

příznaky – bez nebezpečí

200

0,02

Mírné bolesti hlavy

400

0,04

Silné bolesti hlavy po 1 až 2 hodinách

800

0,08

Silné bolesti hlavy po 45 minutách; nevolnost,
mdloby až bezvědomí po 2 hodinách

1.000 0,10

Nebezpečná koncentrace – bezvědomí po 1
hodině

1.600

0,16

Nevolnost, silné bolesti hlavy a závratě po 20
minutách

3.200

0,32

Nevolnost, silné bolesti hlavy a závratě po 5 až
10 minutách; bezvědomí po 30 minutách

6.400

0,64

Silné bolesti hlavy a závratě po 1 až 2 minutách;
bezvědomí po 10 až 15 minutách

12.800 1,28

Okamžité

bezvědomí, nebezpečí smrti po 1 až 3

minutách

Ppm – část z milionu

V praxi se ovšem při určování kvality ovzduší nemůžeme v žádném případě

spoléhat pouze na osobní příznaky působení CO na organismus, neboť každý
člověk reaguje na zvýšené procento CO v vzduchu jiným způsobem v závislosti
na momentální fyzické a psychické kondici, době působení CO na organismus,
věku, vykonávané práci během působení CO. Velkým nebezpečím pro
postižené je také již zmiňovaný synergický efekt působení různých zplodin
hoření na jednom místě a v jeden okamžik.

Při poskytování první pomoci postiženému je třeba si uvědomit, že CO

působí na organismus člověka s

jistou setrvačností. Tak například při

koncentraci 1 % CO ve vzduchu se v krvi vytvoří 50% COHb po 2,5 až 7
minutách. Při koncentraci 5 % CO ve vzduchu je to 30 až 90 vteřin. Protože
nově vytvořený karboxyhemoglobin poté teprve putuje tělem, může organismus
na přítomnost CO reagovat později, když už je postižený na čerstvém vzduchu a
tedy zdánlivě mimo nebezpečí. Také postižení nervové soustavy postiženého se
může projevit až po 3 týdnech.

Postiženého vždy vyneseme na čerstvý vzduch a necháme ho inhalovat

kyslík. Pokaždé musí následovat prohlídka u lékaře.

2.2 Oxid uhličitý – CO

je nehořlavý plyn bez barvy a zápachu, je těžší než vzduch. Ačkoliv se

používá jako hasební látka (stabilní hasicí zařízení používá k hašení

koncentraci nad 27% CO

ve vzduchu), je i jedním z produktů hoření. Je

konečným produktem hoření látek bohatých na uhlík, přičemž ho vzniká více
při dokonalém hoření než při žhnutí.

Vzduch normálně obsahuje kolem 0,03 % CO

. Při této koncentraci je CO

jako produkt látkové výměny odstraňován z plic člověka dýcháním. Při asi 5 %
koncentraci CO

ve vzduchu dochází ke zrychlenému dýchání doprovázenému

bolestmi hlavy, závratěmi, pocením a rozrušením. Mezi 10 až 12 % CO

vzduchu může dojít během několika minut ke smrti postiženého následkem
ochrnutí dýchacího centra mozku. Nebezpečí CO

spočívá i v tom, že na jeho

zvýšenou koncentraci tělo reaguje zrychlením dýchání, čímž se ovšem do
organismu dostává i větší množství ostatních produktů hoření.

Postiženého vyneseme na čerstvý vzduch, necháme inhalovat kyslík a

dopravíme ho k lékaři.

2.3 Chlorovodík – HCl

Chlorovodík je bezbarvý plyn se silně dráždivými účinky pro dýchací cesty a

oči, je těžší než vzduch. HCl vyvolává otok horních cest dýchacích, který může
přejít v zástavu dýchání a smrt udušením.

Nebezpečná je i schopnost chlorovodíku rozpouštět se ve vodě za vzniku

kyseliny chlorovodíkové (z 1 kg PVC se uvolní až 400 l HCl). Při hašení vodou
či vodní mlhou tak může vzniknout překvapivě silná kyselina chlorovodíková
se silnými korozívními účinky na veškerý používaný materiál a samozřejmě i na
organismus zasahujících hasičů.

S chlorovodíkem se můžeme u požáru potkat poměrně často, neboť je

produktem hoření všech látek, které ve své molekule obsahují chlór – například
PVC (obaly, podlahové krytiny, koženky, izolace kabelů, hračky atd.). Plynný
chlorovodík vzniká i tepelným rozkladem izolací elektrických kabelů v požárem
rozžhavených betonových stěnách. Velmi nebezpečné jsou však i dokončovací
práce po požárech ve skladech, drogeriích, obchodech i v domácnostech. I po
likvidaci samotného požáru je totiž ve vzduchu velké množství plynného HCl,
který napadá organismus hasičů, jež si v této fázi likvidace už nechrání
organismus dýchacím přístrojem.

Postiženého vyneseme na čerstvý vzduch, zajistíme pro něj okamžitou

lékařskou pomoc a inhalaci kyslíku nebo roztoku hydrogenuhličitanu sodného.

2.4 Nitrozní plyny – NO

Mezi nejnebezpečnější nitrozní plyny patří oxid dusnatý (NO) a oxid dusičitý

(NO

), přičemž oxid dusnatý se při styku s kyslíkem a vzdušnou vlhkostí mění

na oxid dusičitý. NO

je žluto- až červenohnědý plyn s dráždivými účinky pro

dýchací cesty, je těžší než vzduch.

Oxid dusičitý vzniká v senážních věžích při skladování zemědělských

produktů, při hoření umělých hnojiv a např. i při požárech v kancelářích
(pravítka, filmy…).

Organismus reaguje na přítomnost NO

dráždivým kašlem, edémem plic

s následnou smrtí udušením. Nebezpečná je doba latence, bezprostředně po
nadýchání se projeví pouze mírné příznaky a teprve po několika hodinách se
projeví vlastní otrava.

Všechny oxidy dusíku se rozpouštějí ve vodě za vzniku dusičnatých kyselin.

Tyto kyseliny reagují v lidském těle s alkalickými sloučeninami a vznikají
nitráty a nitridy. Ty potom napadají krevní částice, což vede ke kolapsu
organismu a celkovému komatu. Příznakem je rozšíření cév, kolísání krevního
tlaku, bolest hlavy a mdloby.

Postiženého vyneseme na čerstvý vzduch a provádíme inhalaci kyslíku.

2.5 Kyanovodík – HCN

Kyanovodík je bezbarvý plyn s hořkomandlovým zápachem a chutí, je lehčí

než vzduch. Na lidský organismus působí na úrovni buněk a tkání, neboť
blokuje výměnu kyslíku a oxidu uhličitého při jejich „dýchání“.

HCN se vstřebává plícemi i kůží, přičemž toto vstřebávání je tím rychlejší,

čím je kůže teplejší a vlhčí. Organismus reaguje na přítomnost HCN zvýšením
srdeční frekvence až na 100 tepů za minutu. Koncentrace 135 ppm vyvolává
smrt postiženého do 30 minut, při koncentraci 270 ppm nastává smrt okamžitě.

Kyanovodík vzniká při hoření polyamidu (silon, nylon…), polyuretanu

(molitan), močovinoformaldehydové pryskyřice (umakart, lepidla, laky…),
ABS (palubní desky automobilů), PAN, vlny, peří, přírodního hedvábí atd.

Obecně se s vysokými koncentracemi HCN můžeme setkat při požárech

obchodů s oděvy a kobercemi, při požárech interiérů automobilů a letadel i při
každém bytovém požáru.

Postiženého vždy vyneseme na čerstvý vzduch a zahájíme umělé dýchání,

popřípadě provádíme inhalaci kyslíku.

2.6 Fosgen – COCl

Fosgen je bezbarvý plyn bez chuti, ale s nepříjemným zápachem po shnilém

seně. Vzniká např. při hoření chladicích kapalin obsahujících freon.

Má silné dráždivé účinky, přičemž jeho jedovatost se naplno projeví až

několik hodin po expozici. Jeho zápach je znatelný při koncentraci 6 ppm,

přičemž ještě předtím dráždí oční sliznice a nutí ke kašli. Smrtelná koncentrace
je 25 ppm.

Fosgen snadno reaguje s vodou, přičemž vzniká i kyselina chlorovodíková.

Protože plíce jsou vždy vlhké, vytváří se i v plicních sklípcích silně žíravá
kyselina chlorovodíková.

2.7 Ultrajedy

Ultrajedy jsou chemické sloučeniny, které již v mikrogramových množstvích

mohou v organismu vyvolat vážné změny vedoucí k neléčitelným nemocem a
v miligramových množstvích usmrcují. Během hoření zejména sloučenin
s obsahem chlóru vznikají v malém, přesto však nebezpečném, množství
ultrajedy jako PCDBF (polychlordibenzfuran) a TCDBO
(polychlordibenzparadiooxin). Tyto sloučeniny se váží na saze a s nimi mohou
vniknout do organismu zasahujících hasičů.

Nebezpečné mohou být zejména požáry skladů PVC, kdy emitované

množství ultrajedů se může pohybovat od 100 mg do 1 g. Ovšem i při bytovém
požáru mohou vznikat významná množství ultrajedů.

Zasahující hasiči musí používat izolační dýchací přístroje a vícevrstvé

zásahové oděvy nejen během samotného hašení požáru, ale i během
likvidačních prací až do té doby, dokud si nejsme jisti, že v ovzduší na požářišti
již nejsou žádné saze a zvířený prach.

3. Nebezpečí vyplývající z hořlavosti zplodin
hoření

Kromě nebezpečí vyplývající z toxicity zplodin hoření musíme počítat i se

schopností těchto zplodin se vznítit či dokonce explodovat. Toto nebezpečí
hrozí hlavně  při požárech v uzavřených prostorách (byty, sklady, obchody,
sklepy atd.). Mezi hlavní nebezpečí v různých  částech rozvoje požáru patří
rollover (žíhavé plameny), flashover (náhlé vzplanutí plynů v celém prostoru) a
hlavně backdraft (explozivní hoření). Jedná se o jevy popsané hlavně
v angloamerické  literatuře, odtud jejich těžko přeložitelné názvy. Všechny tři
jevy se od sebe liší silou svého účinku a fází požáru, ve které mohou vzniknout.
V následujícím textu si je jednotlivě popíšeme včetně možnosti prevence před
jejich vznikem či působením

3.1 Žíhavé plameny (rollover)

V počáteční fázi požáru je obyčejně k dispozici dostatečné množství kyslíku

ve vzduchu. Při hoření dochází k vývinu zejména vodní páry a oxidu uhličitého,
v menším množství vznikají oxid uhelnatý a oxid siřičitý. V místnosti zasažené
požárem mírně vzrůstá teplota (asi 40

C), teplota plamene je cca 500

Rollover, někdy se nazývá flameover, vzniká tehdy, shromáždí-li se větší

množství hořlavých plynů v počáteční fázi požáru u stropu hořící místnosti.
Tyto velmi zahřáté hořlavé plyny jsou vytlačovány zplodinami hoření z hořící
místnosti do okolí, kde se mísí se vzdušným kyslíkem. Jestliže koncentrace
hořlavých plynů dosáhne mezí hořlavosti, dojde k jejich vznícení a rychlému
rozšíření požáru.

Plameny se šíří velkou rychlostí v úrovni stropu na velké vzdálenosti (viz

obr. 1.1 až 1.3) do té doby, dokud nevyhoří všechny vzniklé hořlavé plyny.
Proto se zasahující hasiči musí pohybovat v ohrožených prostorách při zemi a
s nejvyšší opatrností. Při hasebních pracích je důležité se soustředit na uhašení
ohniska požáru, neboť rollover vzniká pouze při intenzivním vývinu hořlavých
plynů a par.

Obr. 1.1 Vznik hoření

Obr. 1.2 Příprava na rollover

Obr. 1.3 Rollover

3.2 Náhlé vzplanutí v celém prostoru (flashover)

V další fázi požáru dochází ke vznícení dalšího a dalšího materiálu

v místnosti. Protože je stále k dispozici dostatečné množství kyslíku, vznikají
vysoké plameny, které přemění laminární proudění spalin (obsahujících horké
hořlavé plyny a páry) v turbulentní. Dochází tak k celkovému zahřívání
hořlavých materiálů v místnosti, intenzivnějšímu vývinu hořlavých par a
stlačování studeného vzduchu do nižších úrovní. V místnosti vzrůstá teplota
vzduchu na asi 700

C. Jestliže požár takto probíhá v uzavřeném prostoru,

dochází brzo vlivem intenzivního hoření k úbytku kyslíku.

Flashover se nazývá situace, kdy dojde k náhlému vzplanutí všech hořlavých

materiálů v celém prostoru hořící místnosti najednou. Hlavní příčinou tohoto
jevu je současné zahřátí všech hořlavých hmot v místnosti zplodinami hoření na

takovou teplotu, při níž uvolňují ze svého objemu hořlavé plyny a páry.
V momentě, kdy se koncentrace těchto plynů a par dostane nad spodní mez
výbušnosti (teplota v místnosti je v tu dobu více než 800

C), dojde k jejich

okamžitému vznícení (obr. 2).

Obr. 2 Flashover

Hlavní nebezpečí flashoveru je v tom, že úplně ruší zásadu „při zemi je

menší teplo“ a zasahující hasiči se mohou během zlomku sekundy ocitnout
doslova v moři plamenů.

Prevencí před flashoverem je dostatečné chlazení hořící místnosti a všech

předmětů v ní roztříštěným proudem vody. Důležité je neustále přemisťovat
směr proudu od stropu na hořící předměty a zpět.

3.3 Explozivní hoření (backdraft)

Po fázi volného rozvoje může při požáru v uzavřené místnosti dojít

k takovému poklesu koncentrace kyslíku ve vzduchu, že není možné další
plamenné hoření. Hořící místnost je zcela zaplněna hustým kouřem. Teplota
v místnosti může dosahovat až 500

C, tlak vzduchu rychle roste. Vlivem

intenzivního sálavého tepla dochází k uvolňování výbušných plynů (např.
metanu) z předmětů v zasažené místnosti (obr. 3.1). Tyto plyny zvyšují spolu
s horkými zplodinami hoření riziko vzniku backdraftu. Ten vzniká tehdy,
vnikne-li do místnosti čerstvý vzduch s normální koncentrací kyslíku. Vniklý
vzduch naředí směs horkých plynů pod jejich horní mez výbušnosti. Nic pak
nebrání výbuchu směsi hořlavých plynů a par v zasažené místnosti.

Obr. 3.1 Žhnutí hořlavých materiálů

Je třeba si uvědomit, že backdraft může vzniknout všude tam, kde požár

probíhá v místnosti bez možnosti dalšího přísunu vzduchu během požáru
(sklepy, byty s uzavřenými okny atd.). Při jakémkoliv porušení těsnosti takové
místnosti (obr. 3.2) může dojít k výbuchu (obr. 3.3). Varovnými signály
upozorňujícími na nebezpečí backdraftu jsou: malé nebo žádné plameny,
žlutošedý až černý kouř, malými netěsnostmi unikají obláčky kouře (jako zpod
pokličky hrnce), extrémní sálavé teplo, drnčení okenních tabulí, pískání
vzduchu proudícího malými netěsnostmi (např. okenními nebo dveřními
spárami) do hořící místnosti, výrazný proud vzduchu proudícího do místnosti po
otevření oken nebo dveří.

Částečnou ochranou nebo zmenšením síly backdraftu je vytvoření větracích

otvorů na nejvyšším místě nebezpečné budovy. Nebezpečné zahřáté plyny tak
uniknou do okolního prostředí a sníží nebezpečí exploze v místnosti.

Obr. 3.2 Narušení těsnosti místnosti

Obr. 3.3 Explozivní vznícení

4. Tepelný spád zplodin hoření u požáru
v uzavřeném prostoru

Mezi zplodiny hoření patří samozřejmě i teplo vznikající při požáru. Teplé

zplodiny hoření mají snahu vytvářet jakési horizontální roviny se stejnou
teplotou, přičemž nejteplejší je většinou vrstva pod stropem. Tento jev se
nazývá tepelná rovnováha. Protože i kouř je směs zahřátých spalin, rozkládá se
v místnosti do stejných vrstev. Jestliže tedy například vytvoříte ve stropu otvor,
kouř unikne z místnosti nebo budovy směrem vzhůru do okolního prostředí.

Pro vlastní zásah je velmi důležité vědět, jak dlouho probíhal volný rozvoj

požáru před příjezdem jednotky a jak je hořící místnost vysoká. Čím delší byla
totiž tato doba, tím nižší prostor s přiměřenou teplotou budou mít zasahující
hasiči k dispozici (obr. 4.1).

Obr. 4.1 Tepelná rovnováha při požáru v uzavřené místnosti

Při hašení požáru v místnosti bez přirozeného větrání (např. otevřené okno)

je třeba si uvědomit, že nasazením vodních proudů dochází k porušení tepelné
rovnováhy a vzniklá vodní pára uvede horké zplodiny hoření do víru (obr. 4.2).
Výsledkem jsou v lepším případě popáleniny hasičů na místech nechráněných
před účinky tepla. Ochranou před opařením zasahujících hasičů je nasazení
přetlakové ventilace od začátku hasebních prací.

Obr. 4.2 Narušení teplotní rovnováhy při hašení

Závěrečné shrnutí:

Z uvedených údajů vyplývá, že zplodiny hoření jsou:

a) toxické Æ zasahující hasiči musí používat izolační dýchací přístroje po

celou dobu likvidace požáru,

b) hořlavé Æ velitel zasahující jednotky i hasiči si musí být vědomi nebezpečí

vzniku popsaných jevů při určitých typech požárů a musí tomu přizpůsobit
taktiku svého zásahu,

c) horké Æ zasahující hasiči se musí pohybovat při zemi, zásah musí být

podpořen aktivní odvětrání zasažených objektů.

II. Závěr

Doporučená literatura

1. Kolektiv: Essentials of Firefighting, 3

edition, IFSTA, Oklahoma 1993

2. Grimwood, P. T.: Fog Attack, FMJ International Publications Ltd., London 1992
3. Orlíková, K.: Chemie hořlavin a hasebních látek, VŠB, Ostrava 1991
4. Brumovská, I.: Speciální chemie pro požární ochranu – učební texty, MV ČR, Praha 1992
5. Kolektiv: Příručka první pomoci – učební texty pro odbornou přípravu jednotek požární 6.
ochrany, Příroda a.s., Praha 1996