NejeN

Pojmem netiketa bývá označována sada doporučení pro slušné chování v síti, čili jakýsi Guth-Jarkovský moderní doby. Přestože její kořeny sahají až do velmi raných dob Internetu, neztrácí na významu. Při pohledu na některé výdobytky elektronické komunikace se člověk leckdy neubrání úvahám, že by snad měla být zařazena do povinného vzdělání.

Na obecném výkladu slova netiketa sice panuje celkem všeobecná shoda, její konkrétní výklady se ale liší případ od případu. Někde chápou netiketu spíše jako provozní řád sítě, jinde jako pravidla pro autory elektronických publikací. Dokonce existuje RFC definující netiketu (RFC 1855), které ale vzniklo před deseti lety, takže neodráží některé nové trendy.
Zde se pokusíme o jakýsi průřez obvyklými pravidly a výtah jejich základních principů. Pravidla netikety obecně bývají zaměřena na uživatele počítačové sítě, kteří do ní aktivně přispívají – odesílají elektronické dopisy, diskutují v konferencích či chatech, vytvářejí WWW stránky a podobně. Jejich úplná prapodstata by se dala vyjádřit prostými dvěma pravidly:

1. Adresátem sdělení je člověk.
2. Berte na něj ohled.

Internet je paradoxní médium. Na jedné straně vám umožňuje komunikovat s lidmi, s nimiž by to jinými technologiemi šlo jen velmi těžko. Na straně druhé komunikaci odlidšťuje a zakrývá skutečnost, že se nebavíte s obrazovkou a klávesnicí, ale s živým člověkem (či skupinou lidí).
Právě tato neosobnost, případně v kombinaci s anonymitou, již síť (i když často jen zdánlivě) poskytuje, vede k tomu, že se někteří uživatelé chovají podobně jako agresivní řidiči. Nadávají všem ostatním a dávají ostentativně najevo, že jen a jedině oni mají patent za rozum.
Proto než odešlete dopis či příspěvek do diskuse, je dobré se zamyslet, zda byste totéž a ve stejné formulaci řekli dotyčnému do očí. Pokud ne, je s vaším textem něco v nepořádku a pokuste se jej formulovat lépe. Tohle pravidlo samozřejmě nepomůže lidem, kteří na pozdrav „Dobrý den.“ odpovídají „Vy jste tak neuvěřitelný ignorant, že nedokážete ani originálně pozdravit.“ Ovšem v takovém případě pomůže jen vyhýbat se komunikaci s dotyčným.
Když výše uvedené shrneme do několika doporučení, budou znít:

• Dodržujte v elektronické komunikaci stejná pravidla, konvence a zásady jako v běžném životě.
• Nebuďte zbytečně útoční či agresivní.
• Nejste středem kybervesmíru. Neočekávejte, že každý hned všeho nechá, jen aby odpověděl na váš dotaz.
• Pokud se dostanete do sporu a ten se přiostří, argumentujte k věci. Nepoužívejte osobní invektivy nesouvisející s předmětem sporu.

Jste to, co píšete. Ostatní o vás zpravidla nic nevědí – jak vypadáte, co děláte, jaké máte vzdělání a životní zkušenosti. Udělají si o vás obrázek čistě na základě vašich textů – dopisů či příspěvků do diskuse. Vyplatí se věnovat jim patřičnou pozornost, a to po obsahové i formální stránce (gramatika).
Nezapomínejte, že váš příspěvek bude čtenáře stát čas a přenosové pásmo. Zodpovídáte za to, že je nebude (nebudou) považovat za vyplýtvané. To konkrétně znamená:

• Buďte struční. Pište k věci a omezujte balast. Nemáte-li co nového k tématu sdělit, raději nepište vůbec.
• Speciálním případem předchozího je ponechat z původního příspěvku jen relevantní část, pokud odpovídáte a chcete citovat originál. Nepřestává mě dráždit, když v diskusních fórech na http://www.dpreview.com kdosi publikuje deset fotografií a jiný v příspěvku obsahujícím jedinou větu (třeba „Líbí se mi ta sedmá.“) zopakuje celý původní text, včetně všech snímků. A další to zopakuje celé znovu, když píše, že on má raději třetí…
• Než pošlete velký objem dat (přílohu k elektronickému dopisu, velké obrázky na WWW stránce a podobně), upozorněte na to příjemce a ujistěte se, že to nevadí. Uživatele komutované linky nepotěší pětimegová příloha. Extrémní objem dat může dokonce způsobit zhroucení celého přepravního systému (jako když si onehdy dva naši uživatelé vyměňovali třísetmegové video – elektronickou poštou).
• Komprimujte a používejte další obvyklé metody ke zmenšení objemu dat.
• Jasně identifikujte obsah svého sdělení (v položce „Věc“ elektronického dopisu, v nadpisu komentáře apod.), abyste adresátům usnadnili rozhodnutí, zda je pro ně obsah zajímavý.
• Nepřeposílejte ptákoviny – stokrát provařené žertovné obrázky, falešná varování před viry a podobně.

Síla Internetu je v množství a ve sdílení znalostí. Když se zeptáte v příhodné konferenci, máte velkou šanci, že někdo zkušený vám poradí. Je slušné využívat toho v rozumné míře a zároveň se aktivně podílet. Konkrétně:

• Než se zeptáte, zkuste se porozhlédnout po existující odpovědi. Použijte vyhledávací službu, podívejte se do archivu konference či na často kladené dotazy a odpovědi. Pokud zopakujete stokrát zodpovězený elementární dotaz, snadno sklidíte podrážděné reakce.
• Pokud požadujete odpovědi elektronickou poštou, je slušné poslat pak jejich shrnutí a dát ostatním k dispozici, co jste se dozvěděli.
• Jestliže se vyznáte v dotazované problematice, poraďte.

Do netikety se promítá i základní motto Internetu – buďte konzervativní při vysílání a liberální při příjmu. Sami se pokud možno řiďte netiketou, ale pokud to někdo jiný neudělá, snažte se o toleranci. Každý někdy začínal a studená sprcha či veřejné pranýřování začátky nijak neusnadní. Případné prohřešky proti netiketě kritizujte raději soukromým dialogem s provinilcem než veřejně. Pouze když víte, že dotyčný se nevhodně chová zcela úmyslně, pusťte se do něj naplno (pokud na to máte náladu, čas se dá trávit i užitečněji než diskusemi s podobnými lidmi).
A na závěr ještě odstavec, který relativizuje vše, co bylo doposud řečeno. Netiketa velmi závisí na prostředí. Například při chatu či v diskusi na weblogu bývá prostředí daleko familiárnější než třeba v odborné konferenci. Je vhodné přizpůsobit své chování okolí, v němž se právě nacházíte.