Knoller C.II
Napsal: sob 25. čer 2016 17:28:59
Knoller C.II: Letoun, který měl zůstat na zemi
Technická úroveň letecké techniky Rakouska-Uherska bývá někdy terčem posměšků. To je sice velmi zjednodušující a občas i přímo nespravedlivé, avšak u víceúčelového letadla Knoller C.II to plně odpovídá realitě. Tento stroj se totiž vůbec nepovedl a zakončil svou službu jako pozemní pomůcka pro mechaniky.
Kategorie stíhacích, bombardovacích či průzkumných letounů, jak je známe dnes, v počátcích existence vojenského letectva neexistovaly. Naprostá většina letounů byla univerzální a jejich předpokládaným hlavním posláním byl průzkum, ale dokázaly také omezeně napadat pozemní cíle, popř. se příležitostně utkat ve vzdušném souboji s letounem nepřítele. Typickou ukázkou takového univerzálního letounu měl být rakousko-uherský Knoller C.II, avšak naneštěstí záhy vyšlo najevo, že v tomto letounu jsou obsaženy elementární konstrukční chyby, které ho dělají nebezpečným spíše pro vlastní osádku než pro nepřítele.
Elegantní a progresivní konstrukce
Letecké síly habsburské monarchie vznikly v roce 1893 jako balónový sbor, ale konzervativní generalita hleděla na létající stroje všeho druhu se skepsí a pohrdáním. Paradoxně to byl právě Rakušan, inženýr Igo Etrich, který vytvořil na tehdejší poměry velmi povedené letadlo Taube, které posléze s úspěchem používaly vzdušné síly řady zemí. Samotné vzdušné síly monarchie (Luftfahrtruppen) ale obecně značně zaostávaly za špičkovou úrovní, a přestože pak na území Rakouska-Uherska vzniklo i několik dalších velice podařených strojů (např. stíhačky Phönix), většinu vzdušného arzenálu císaře pána tvořily licenční kopie některých zahraničních, nejvíce samozřejmě německých vzorů (např. letounů firmy Albatros), případně méně povedené stroje domácí konstrukce. Příkladem byla letadla od společnosti Knoller, která v roce 1916 vyrobila sérii šestnácti dvoumístných dvouplošníků Knoller C.I, z nichž se však všechny ani nedostaly do vzduchu, jelikož je ve výrobě záhy nahradil perspektivnější Knoller C.II. Opět se jednalo o dvoumístný dvouplošník, jenž mohl sloužit jako pozorovací, bombardovací i stíhací. Na první pohled vůbec nešlo o špatnou či zastaralou konstrukci, spíše naopak. Pokud tehdy nejběžnější způsob stavby trupu reprezentovala dřevěná kostra s plátěným potahem, pak Knollerův letoun měl na dřevěné kostře povrch z překližky, podobně jako to bylo u legendárních stíhaček firmy Albatros. Kombinace dřeva a plátna byla použita na křídlech, byť ovládací křidélka (umístěná pouze na horním křídle) měla ocelovou kostru. Letoun vyhlížel poměrně elegantně a zdálo se, že pro letectvo monarchie bude znamenat přínos.
Dva muži, dva kulomety, tři bomby
Pohon zajišťoval řadový, kapalinou chlazený šestiválcový benzínový agregát Austro-Daimler AD6 o výkonu 136 kW (180 koní), některé letouny však měly slabší verzi s výkonem 119 kW (160 koní). Motor (bez ohledu na výkon) otáčel dvoulistou dřevěnou vrtulí, která měla průměr 2 metry. Zajímavým způsobem byla řešena dodávka paliva, protože hlavní nádrž se nacházela v trupu mezi samotným motorem a prostorem osádky a z ní se přečerpával benzín do spádové nádrže, jež byla umístěna pod baldachýnem horního křídla a měla charakteristický zašpičatělý tvar. Prvním členem osádky byl pilot, druhý plnil (podle charakteru mise) úkoly pozorovatele, střelce a bombometčíka. Hlavňovou výzbroj letadla představovaly dva kulomety Schwarzlose M 07 ráže 8 mm; první byl ovládán pilotem a byl instalovaný v odnímatelném kontejneru nad horním křídlem, protože monarchie ještě nezvládla zkonstruování kvalitního synchronizátoru, nehledě k tomu, že se zbraň Schwarzlose kvůli svému principu k synchronizaci moc nehodila. Druhý kulomet byl montován na pohyblivé lafetě na kruhu okolo místa druhého člena osádky. Do trupu za prostorem osádky konstruktéři zabudovali dokonce malou pumovnici, do které se vešly tři malé (v průměru 200 mm mající) svisle zavěšené bomby. Předpokládalo se, že pokud bude Knoller C.II plnit stíhací úkoly, může někdy létat pouze s jednočlennou osádkou, jelikož konstruktéři při vývoji tehdejších křehkých letounů „bojovali“ takřka o každý kilogram, takže pokud by takto ubylo několik desítek kilogramů „zátěže“ v podobě druhého člena osádky, byl by to zajisté významný příspěvek k obratnosti.
S tím letadlem něco není v pořádku
Rakousko-uherské vzdušné síly si tedy objednaly sériovou výrobu nového stroje, avšak firma, kterou vedl Richard Knoller, neměla na plnění očekávaných kontraktů kapacity. Výroba proto byla zadána třem továrnám ve Vídni, kterými byly Österreichisch-Ungarische Flugzeugfabrik Aviatik, Wiener Karosserie- und Flugzeugfabrik AG a konečně Jacob Lohner & Co., což byla největší letecká továrna monarchie. Každá z nich obdržela objednávku na 25 kusů, celkem tak mělo pro začátek vzniknout 75 exemplářů. První z nich armáda převzala v září 1916, avšak už od začátku se zdálo, že s letounem cosi nebude v pořádku. Při letu se někdy choval nestabilně a nečekaně „zákeřně“, ale skutečná katastrofa přišla 10. února 1917. U jednoho z postavených kusů se za letu zbortila konstrukce křídel, letoun se samozřejmě zřítil a oba muži zahynuli. Po této tragédii byla provedena kontrola dodaných letounů, která konstatovala zásadní nedostatky v konstrukci křídla a nařídila okamžité zastavení letů. Do té doby působily stroje Knoller C.II převážně jako kurýrní, protože kvůli jejich nedobrým letovým vlastnostem s nimi nikdo příliš netoužil létat do boje, takže není doložen ani jediný případ, že by se tento stroj někdy opravdu zapojil do nějaké „ostré“ akce. Po onom zákazu letů zůstaly stroje na zemi a sloužily už pouze jako pomůcky k výcviku mechaniků, a tak se s nimi nepochybně setkalo i mnoho Čechů, kteří byli v letectvu monarchie právě v této roli zastoupeni velmi silně. Byla samozřejmě zastavena i sériová výroba. Do současné doby se zachoval jen jeden, postavený továrnou Jacob Lohner a dnes vystavený v Národním technickém muzeu v Praze, kde lze obdivovat stroj, jenž nakonec přinesl rakousko-uherskému letectvu velké zklamání.
Parametry letounu Knoller C.II
Standardní osádka: 2 muži
Rozpětí křídel: 10,2 m
Celková délka: 8,5 m
Celková výška: 3,2 m
Prázdná hmotnost: 571 kg
Vzletová hmotnost: 1100 kg
Typ motoru: Austro-Daimler AD6
Výkon motoru: 136 kW (185 k)
Max. rychlost: 152 km/h
Bojový dolet: 300 km
Bojový dostup: 4000 m
Výzbroj: dva 8mm kulomety Schwarzlose M 07
Autor: Lukáš Visingr
Hlavní zdroje:
NTM, Válka.cz, Wikipedia.org
Technická úroveň letecké techniky Rakouska-Uherska bývá někdy terčem posměšků. To je sice velmi zjednodušující a občas i přímo nespravedlivé, avšak u víceúčelového letadla Knoller C.II to plně odpovídá realitě. Tento stroj se totiž vůbec nepovedl a zakončil svou službu jako pozemní pomůcka pro mechaniky.
Kategorie stíhacích, bombardovacích či průzkumných letounů, jak je známe dnes, v počátcích existence vojenského letectva neexistovaly. Naprostá většina letounů byla univerzální a jejich předpokládaným hlavním posláním byl průzkum, ale dokázaly také omezeně napadat pozemní cíle, popř. se příležitostně utkat ve vzdušném souboji s letounem nepřítele. Typickou ukázkou takového univerzálního letounu měl být rakousko-uherský Knoller C.II, avšak naneštěstí záhy vyšlo najevo, že v tomto letounu jsou obsaženy elementární konstrukční chyby, které ho dělají nebezpečným spíše pro vlastní osádku než pro nepřítele.
Elegantní a progresivní konstrukce
Letecké síly habsburské monarchie vznikly v roce 1893 jako balónový sbor, ale konzervativní generalita hleděla na létající stroje všeho druhu se skepsí a pohrdáním. Paradoxně to byl právě Rakušan, inženýr Igo Etrich, který vytvořil na tehdejší poměry velmi povedené letadlo Taube, které posléze s úspěchem používaly vzdušné síly řady zemí. Samotné vzdušné síly monarchie (Luftfahrtruppen) ale obecně značně zaostávaly za špičkovou úrovní, a přestože pak na území Rakouska-Uherska vzniklo i několik dalších velice podařených strojů (např. stíhačky Phönix), většinu vzdušného arzenálu císaře pána tvořily licenční kopie některých zahraničních, nejvíce samozřejmě německých vzorů (např. letounů firmy Albatros), případně méně povedené stroje domácí konstrukce. Příkladem byla letadla od společnosti Knoller, která v roce 1916 vyrobila sérii šestnácti dvoumístných dvouplošníků Knoller C.I, z nichž se však všechny ani nedostaly do vzduchu, jelikož je ve výrobě záhy nahradil perspektivnější Knoller C.II. Opět se jednalo o dvoumístný dvouplošník, jenž mohl sloužit jako pozorovací, bombardovací i stíhací. Na první pohled vůbec nešlo o špatnou či zastaralou konstrukci, spíše naopak. Pokud tehdy nejběžnější způsob stavby trupu reprezentovala dřevěná kostra s plátěným potahem, pak Knollerův letoun měl na dřevěné kostře povrch z překližky, podobně jako to bylo u legendárních stíhaček firmy Albatros. Kombinace dřeva a plátna byla použita na křídlech, byť ovládací křidélka (umístěná pouze na horním křídle) měla ocelovou kostru. Letoun vyhlížel poměrně elegantně a zdálo se, že pro letectvo monarchie bude znamenat přínos.
Dva muži, dva kulomety, tři bomby
Pohon zajišťoval řadový, kapalinou chlazený šestiválcový benzínový agregát Austro-Daimler AD6 o výkonu 136 kW (180 koní), některé letouny však měly slabší verzi s výkonem 119 kW (160 koní). Motor (bez ohledu na výkon) otáčel dvoulistou dřevěnou vrtulí, která měla průměr 2 metry. Zajímavým způsobem byla řešena dodávka paliva, protože hlavní nádrž se nacházela v trupu mezi samotným motorem a prostorem osádky a z ní se přečerpával benzín do spádové nádrže, jež byla umístěna pod baldachýnem horního křídla a měla charakteristický zašpičatělý tvar. Prvním členem osádky byl pilot, druhý plnil (podle charakteru mise) úkoly pozorovatele, střelce a bombometčíka. Hlavňovou výzbroj letadla představovaly dva kulomety Schwarzlose M 07 ráže 8 mm; první byl ovládán pilotem a byl instalovaný v odnímatelném kontejneru nad horním křídlem, protože monarchie ještě nezvládla zkonstruování kvalitního synchronizátoru, nehledě k tomu, že se zbraň Schwarzlose kvůli svému principu k synchronizaci moc nehodila. Druhý kulomet byl montován na pohyblivé lafetě na kruhu okolo místa druhého člena osádky. Do trupu za prostorem osádky konstruktéři zabudovali dokonce malou pumovnici, do které se vešly tři malé (v průměru 200 mm mající) svisle zavěšené bomby. Předpokládalo se, že pokud bude Knoller C.II plnit stíhací úkoly, může někdy létat pouze s jednočlennou osádkou, jelikož konstruktéři při vývoji tehdejších křehkých letounů „bojovali“ takřka o každý kilogram, takže pokud by takto ubylo několik desítek kilogramů „zátěže“ v podobě druhého člena osádky, byl by to zajisté významný příspěvek k obratnosti.
S tím letadlem něco není v pořádku
Rakousko-uherské vzdušné síly si tedy objednaly sériovou výrobu nového stroje, avšak firma, kterou vedl Richard Knoller, neměla na plnění očekávaných kontraktů kapacity. Výroba proto byla zadána třem továrnám ve Vídni, kterými byly Österreichisch-Ungarische Flugzeugfabrik Aviatik, Wiener Karosserie- und Flugzeugfabrik AG a konečně Jacob Lohner & Co., což byla největší letecká továrna monarchie. Každá z nich obdržela objednávku na 25 kusů, celkem tak mělo pro začátek vzniknout 75 exemplářů. První z nich armáda převzala v září 1916, avšak už od začátku se zdálo, že s letounem cosi nebude v pořádku. Při letu se někdy choval nestabilně a nečekaně „zákeřně“, ale skutečná katastrofa přišla 10. února 1917. U jednoho z postavených kusů se za letu zbortila konstrukce křídel, letoun se samozřejmě zřítil a oba muži zahynuli. Po této tragédii byla provedena kontrola dodaných letounů, která konstatovala zásadní nedostatky v konstrukci křídla a nařídila okamžité zastavení letů. Do té doby působily stroje Knoller C.II převážně jako kurýrní, protože kvůli jejich nedobrým letovým vlastnostem s nimi nikdo příliš netoužil létat do boje, takže není doložen ani jediný případ, že by se tento stroj někdy opravdu zapojil do nějaké „ostré“ akce. Po onom zákazu letů zůstaly stroje na zemi a sloužily už pouze jako pomůcky k výcviku mechaniků, a tak se s nimi nepochybně setkalo i mnoho Čechů, kteří byli v letectvu monarchie právě v této roli zastoupeni velmi silně. Byla samozřejmě zastavena i sériová výroba. Do současné doby se zachoval jen jeden, postavený továrnou Jacob Lohner a dnes vystavený v Národním technickém muzeu v Praze, kde lze obdivovat stroj, jenž nakonec přinesl rakousko-uherskému letectvu velké zklamání.
Parametry letounu Knoller C.II
Standardní osádka: 2 muži
Rozpětí křídel: 10,2 m
Celková délka: 8,5 m
Celková výška: 3,2 m
Prázdná hmotnost: 571 kg
Vzletová hmotnost: 1100 kg
Typ motoru: Austro-Daimler AD6
Výkon motoru: 136 kW (185 k)
Max. rychlost: 152 km/h
Bojový dolet: 300 km
Bojový dostup: 4000 m
Výzbroj: dva 8mm kulomety Schwarzlose M 07
Autor: Lukáš Visingr
Hlavní zdroje:
NTM, Válka.cz, Wikipedia.org