NejeN

Napíšu si tu takový tahák shrnující základní fakta o době vikingů. Zatím jen budu hromadit informace pak tomu snad dám formu.

Doba která se považuje za "vikingskou"  je 8. – 11. století. Začátek se obvykle datuje od nájezdu (vikingu) provedeného na Klášter/kostel na ostrově [i]Lindisfarne [/i]v roce 793. Je ale zcela jisté že doba vikingů začala již dlouho předtím (řekněme kolem roku 700-720) jen nájezdy byli podnikány do nekřesťany obývaných  lokací a tedy nebyl nikdo kdo by toto zapsal a uchoval pro budoucnost (Supíkova domněnka)



[b]Hlavní datumy: (pokud jsem narazil na více datumů uvádím je )[/b]



[ul]
[li]600 Dánové a Švédové se zmocňují zahraničního obchodu v Baltském moři. Jejich technika námořní plavby je v této době nejlepší na světě.
[/li]
[li][b]793[/b] Nájezd na anglický [i]klášter Lindisfarne[/i] je pokládán za [b]začátek vikingských výbojů[/b], tedy za začátek tzv. doby vikignské.
[/li]
[li]795 (nebo 794) - napaden klášter sv. Columby - ostrov Iona v západním Skotsku, výpad na Wales
[/li]
[li]800 - Občasné nájezdy tzv. Normanů neboli Vikingů - Dánů, Švédů a Norů na evropská pobřeží, zatím pouze v jarních a letních měsících.
[/li]
[li]834 - Dánští vikingové vyplenili Dorestad n. Rýnem ve Frísku - začátek nájezdů na Franskou říši
[/li]
[li]840 Normanské vpády se stávají pravidelnými. Vikingové se vyloďují se silnými oddíly a budují si tábory při ústích řek.
[/li]
[li][b]841 Vikingové zakládají v Irsku Dublin[/b].
[/li]
[li][b]845 Vikingové útočí na Paříž a Hamburk[/b] - Karel Holý jim vyplatil první „danegeld" - „za ochranu"
[/li]
[li]859 - Vikingové pronikaji do Středozemí - útok na Španělsko, jižní Francii, severní Afriku, Itálii - vyplenění Pisy
[/li]
[li]864 - franský král Karel Holý zakazuje prodej zbraní a koní Vikingům
[/li]
[li]871 Kolonizace Islandu.
[/li]
[li][b]882 Švédští Vikingové - Varjagové[/b], kteří pronikli do severního Ruska v oblasti Ladožského jezera a přesunuli se až k Černému moři, zřizují své hlavní město v Kyjevě. Zakládají také město [i]Novgorod[/i]. Je to [i]počátek ruského státu[/i].
[/li]
[li]886 Alfréd Veliký se dělí s Dány o Anglii a uzavírá s nimi pakt.
[/li]
[li]891 - Frankové porazili Vikingy - účinná obrana - upadá vliv Vikingů na kontinentě
[/li]
[li]900 Dánští Normanové ovládají oblast u ústí Seiny, pozdější Normandii. Kromě toho obsazují velké území při východním pobřeží Anglie.
[/li]
[li]911 Vikingský náčelník Rollo zakládá Normandské knížectví ve Francii.[/li]


[li]930 Erik Rudý opouští Island a přistává v jižním cípu Grónska. Dal mu jméno Grönland - Zelená země. Zakládá tam první osady.[/li]

[li]965 - Král Harald I - Modrozub přijal křest a tím zavedl v Dánsku Křesťanství
[/li]
[li]985 - 86 Islandského obchodníka Bjarniho Herjofssona zavál vítr cestou z Grónska na Island až k pobřeží Severní Ameriky. Nevylodil se a vrátil se urychleně do Grónska.[/li]
[li]985  objev Ameriky Leifem Erikssonem - norští vikingové[/li]
[/ul]
[ul]
[li][b]1000 Leif Ericson[/b], nejstarší syn Erika Rudého, přistává se skupinou mužů a žen na východním [i]pobřeží Severní Ameriky[/i]. Na území dnešní Kanady zakládá l`Anse aux Meadows na Novém Foundlandu.[/li]
[/ul]
[ul]
[li]1000 Island přijímá křesťanství.[/li]
[li]1002  - nařídil anglosaský král Ethelred, aby byli povražděni všichni Dánové žijící v Anglii
[b]1066 [/b]odrazil anglosaský král Harold Godwinson invazi norského krále Haralda,
1043 norský král Magnus I. dobyl pevnost Jomsborg. Porážka Jomských vikingů
[/li]
[li][b]1066 Vilém Dobyvatel[/b][/li]
[/ul]


[b]Hlavní roky nájezdů[/b]



793 - Lindisfarne
794 - Iona
844 - Lisbon
844 - Seville
845 - Paříž
859 - Severní Afrika
907 - Konstantinopol - pokus o dobytí byzance - prohra. Pozůstatek byly najmutí žoldnéři. Vyryté zprávy v zábradlí kostela.
919 - Dublin


Obyvatelstvo Skandinávie se živilo převážně zemědělstvím a rybolovem. V zimě se vyráběli předměty se kterými se pak obchodovalo. Přilepšovalo si ale takzvanými "vikingy" což byl nájezdy na okolní státy a země.

Vikingský vůdce Erik Rudý se kolem roku 980 vydal do Ameriky, kde zřejmě jako jeden z prvních Vikingů doplul do Grónska a založil zde první osady. Erikův syn Leif též doplul na východní pobřeží dnešní Kanady. 


Zánik vikingů
Když se do Skandinávie rozšířilo západní křesťanství, ruští Vikingové (Varjagové) přestupovali na pravoslaví. Osady v Grónsku a v Severní Americe Vikingové opustili a na britských ostrovech a v Normandii splynula vikingská populace s místním obyvatelstvem. Vikingové postupně opustili kočovný a nájezdnický způsob života, usadili se a v samotné Skandinávii - Švédsku, Dánsku a Norsku vznikly klasické středověké státy.

Skandinávskou christianizaci lze rozdělit do tří období:
1) doba misií – Dánsko (do 1000), Norsko a Island (do 1030), Švédsko (do 1100)
2) doba konsolidace, trvající přibližně 50 –100 let
3) období vlastní křesťanské středověké kultury


[b]793 - vyplenění Lindisfarne[/b]

Nájezd Vikingů z Dánska na lindisfarnský klášter způsobil zděšení v západním křesťanském světě a je považován za počátek doby vikinských nájezdů. Mniši nakonec ostrov opustili a s sebou vzali tělo svatého Cuthberta, které je nyní uloženo v katedrále v Durhamu.

"Přišli do kostela v Lindisfarne a napáchali tu nezměrnou spoušť, dupali po tomto svatém místě svýma pohanskýma nohama, vykopali oltáře a odvezli z tohoto svatého kostela všechny poklady. Některé z bratří zabili, jiné s sebou odvlekli v řetězech. Mnohé vyhnali, nahé a pohaněné. Některé utopili v moři...     “
— Šimon z Durhamu"

Král Harald I  (911 - 986) zemřel v

Z hlediska etnického původu představovali severní větev Germánů, existovali ale i tzv irští a slovanští vikingové. Regionální rozdíly bylo značné.

ruští Vikingové (Varjagové)

používal se termín: vydat se na "Viking" tím se označovala výprava na nájezd.


Vzhledem k délce pobřeží byla tradice plavení se po moři již dlouho před "dobou vikingů".
Lidé kombinovali farmaření a rybaření. Vzhledem k dlouhému zimnímu období se používala konzervace potravin solením, sušením a skladováním v sudech.
Byli velmi oblíbené skleněné korálky které se často dědili. Skleněné korálky nebyly levnou komoditou.

O každodením životě vikingů toho hodně víme ze zápisků arabských obchodníků. Z těchto zápisů víme že existovalo zabíjení novorozených holčiček kvůli zajištění rovnováhy mezi množstvím žen a mužů kteří měli velké ztráty když jeli na viking.

Vikingské náboženství nemělo systematickou teologii a postrádalo zřetelný koncept dobra a zla. + posmrtný život pro všechny (toto ještě nutno prověřit)
Neměli kněze, obřady vykonával místní šéf/náčelník/jarl.

Pohřbívání vysoko postavených mužů do lodí. Mrtvola muže se obklopila ovocem, květinami, zabitými zvířaty jako je kůň,slepice,kohout,pes. Dále jeho osobní věci jako zbraně, výbavu. Používali se i lidské oběti. Typicky otrokyně které byli předtím opojeny omamnými nápoji. Nejprve s nimi měli pohlavní styk vybraní muži, pak byly uškrceny (muži) a probodeny (andělem smrti což byla zřejmě většinou žena)  Pak bylo vše zapáleno. (Zápisky Ibn Fadlan, arabského obchodníka, rok 921)
Zesnulým kteří byli bohatí byli do lodí dávány i velmi hodnotné předměty. A následně okolo a nad těmito loďmi byly budovány mohyly. Díky pozdnějším nálezům v moderní historii těchto pohřebních mohyl jsme se dozvěděli velmi mnoho o životě vikingů. Většinou nebylo zachováno dřevo lodí ale zůstaly znatelný nýty které lodě držely pohromadě.  Díky tomu se dali lodě znovu rekonstruovat (byli i další nálezy lodí se zachovaným dřevem (Dánsko -Roskilde )).  Těla lidí ale mohla být mezi tím pochována dle křesťanské tradice a nebo oloupena a tím i zničena. Tedy nálezy bývají ochuzené o uloupené předměty.

Vikingové se dělili do čtyř stavů:
[ul]
[li][b]Otroci[/b] – do nejnižší skupiny patřili otroci (byli na tom stejně jako otroci v Evropě).[/li]
[li][b]Sedláci[/b]/Svobodní – selský stav, sice nehospodařili na velkých pozemcích, ale byli svobodní. Do tohoto stavu patřili také řemeslníci a válečníci. Ti byli pod vedením [i]jarla[/i] nebo dokonce krále. Podnikali takto velké zámořské výpravy (zmíněné výše).[/li]
[li][b]Jarlové[/b] – jakási šlechta, velkostatkáři, kteří vlastnili docela slušný majetek, díky němu si také mohli udržet vlastní družinu a mnohdy vlastnili i lodě a uplatňovali svůj vliv.[/li]
[li][b]Králové[/b] – Krále si ze svého středu volili náčelníci. Jeho moc byla omezena mocí lidu. Tzn. shromáždění svobodných mužů thingu. Učinit rozhodnutí proti jejich vůli bylo velice obtížné, skoro až nemožné.[/li]
[/ul]

Lodě:
vyráběli se z různých druhů dřev. (Hlavně z dubu a borovice podle lokace kde se vyráběla) Základním nástrojem pro výrobu lodě byla ocelová sekera a dřevěné klíny. Pro konkrétní díly lodí byli v lesích vybírány ideálně zakřivené stromy a jejich části. Díky zachování linií dřeva bylo následně konkrétní díly velmi pevné.
Pro stavbu lodí se nejspíš nepoužívali plány, ale stavělo se podle předávaných získaných zkušeností po paměti. Konstrukce lodí byla ovlivněna loďmi z římské říše (nález
Dalším důležitým materiálem po vhodném dřevu je dehet,vlna a len pro zajištení utěsnení lodi proti vodě. Dehet se vyráběl dehtováním úlomků dřeva dehtováním (spalováním a následně díky získanému teplu) v uzavřené nádobě bez přístupu vzduchu.  Díky zvláštní konstrukci kladení prken přes sebe bylo možné aby loď se během plavby mohla mírně kroutit dle vln. Díky tvaru trupu mohla loď snadno plout po hladině (klouzat po hladině a nebořit se hluboko)

Nejznámějším typem lodi je:  Drakkar což byla váýlečná loď. Existoval Snekkar který byl menší válečnou lodí než je Drakkar.  Obchodní loď se jmenovala Knarr.


Norští vikingové zkoumali arktidu a následně Island.


Obchod
Obchodovalo se s: jantarem,kajčím peřím,brusy,kožešiny a kůže, otroky
Vyměňovali se v arábii za sůl, kovy (měď,cín,stříbro, železo,zlato)

Dle období v roce byly prováděny slavnosti/obřady s předáváním obětí bohům. Byly i pravidelné dlouhodobější intervaly obřadů  jako například jedou za 9 let. Ve středu těchto obřadů byly i tzv "oběti krve".
Adam Brémský , německý biskup popsal tento obřad takto: od každého tvora mužského pohlaví je obětováno 9 hlav. Těla zbavená hlav jsou pověšena v háji poblíž chrámu. Psi byli věšeni s koňmi i lidmi.  Očitý svědek vyprávěl biskupovi že viděl viset až 72 těl.



Existovali hradby mezi baltem a severním mořem.

Skutky se zapisovali na runové kameny.
Dopisy se psali i na březovou kůru. Existují doklady o osobních dopisech mezi příslušníky rodiny.

Lodě vikingů vnikly do rozsáhlého říčního systému na východě v dnešním rusku a přes řeky a vlečení lodí po souši dosáhli dnešního černého a kaspického moře. Hlavní město ruských vikingů byl Kijev.


Mytologie:

[b]Stvoření světa[/b]
Na počátku světa existovala jen zející propast Ginnungagap mezi Niflheimem na severu, říší chladu a mlhy (později říše mrtvých) a Múspellheimem na jihu, říší ohně. V Niflheimu se nacházela všepohlcujcí studna Hwergelmir, ze které vytékalo dvanáct řek jejichž voda stále zamrzala. Na tuto masu ledu začalo působit teplo z Múspellheimu a z kapek vzniklých z roztávajícího ledu povstal mrazivý obr Ymir. Současně s ním vznikla mlékem bohatá kráva Audhumla jejíž mlékem se živil. Ta však začala olizovat slaný kámen (nebo také slanou ledovou kru), první den z ledu vystoupily vlasy, druhý den hlava a třetí den celý muž, praotec Ásů Búri. Mezitím Ymirovi v levém podpaží vznikl muž a žena, třením nohou o sebe vznikl šestihlavý obr Thrudgelm. Búri neznámo jak zplodil syna Bora jež si vzal za manželku obryni Bestlu, dceru obra Bolthorna, a spolu zplodili tři syny jménem Ódin, Vili a Vé. Ti viděli jak se z androgynního Ymira rodí stále noví obři a proto se rozhodli zabít jeho i jeho potomky. V krvi zabitého praotce obrů se utopili všichni obři až na Thrudgelmirova syna Bergelmiho a jeho ženu. Mrtvé tělo odtáhli Borovi synové doprostřed Ginnungagapu a začali z něj tvořit svět. Z jeho masa vytvořili zemi, z kostí hory, z krve moře a řeky, z vlasů stromy a z mozku oblaka. Do světových stran postavili skřítky nazývané Ausbui, Westri, Sudri a Nordi, a z Ymirova obočí vytvořily zeď chránící svět lidí před obry. Nakonec vyzvedli na nebe jeho lebku a do ní uschovali ohnivou jiskru z Múspellheimu čímž stvořili Slunce.

Lidé vznikli tak, že když se Ódin, Vili a Vé procházeli po mořském pobřeží narazili na vyplavené stromy, vdechli jim život, první muž se jmenoval Ask („jasan“) a první žena Embla („jíva“). Jeden z bohů jim vdechl život, druhý jim dal rozum a pohyb a třetí podobu a smysly. Pak se bohové odebrali do Ásgardu, který spojili s Midgardem, světem lidí, duhovým mostem zvaným Bifröst.


[b]Odin ([i]Óðinn)[/i][/b]

Nejvyšší z rodu Ásů
další jména: Wotan,Godan,Wodinaz
Rodiče: obr Bor a obryně Bestla.
Se svými dvěma bratry (Vili a Vé) stvořil svět a vdechl mu život.
Jeho první žena: Frigg se kterou mel syna Baldra a slepého Höda.
Další žena: Fjörgyn se kterou měl dalšího syna, mocného Thóra.
Odin se chtel napit z Mimiho studny moudrosti. Aby se mohl napit musel obětovat sve oko. (obětoval se pro lidstvo) Vložil ho do studny. Naplnil roh Gjallarhorn a napil se. Zaplavila ho moudrost.
Dokáže měnit podobu, ovládat mysl nepřátel, věštit a čarovat.

Hodně informací o Odinovi vychází se severské ságy Edda, která vznikala pravděpodobně kolem 10. století ve Skandinávii

[b]Atributy[/b]:
magie,válka,smrt,básnictví,moudrost
Mezi jeho rostliny patří jasan, jmelí, dub, laskavec, sturač a jilm.
- oštěp Gunghir který nemine cíl kterým vykonal první vraždu která spoustila válku s Vany
- Prsten Draupnir
Zvířata. kůň Sleipnyr, vlci Geri a Freki, Havrani Munin a Hugin.
Jeho dnem je středa.




Sídla Odina: Gladsheim (hala - soud), Valaskjálf s trůnem Hlidskjalf (je ze stříbra) . Valhala (hala padlých kde odin přijímá duše válečníků)

[b]Ásové:[/b]
[ul]
[li][b]Odin[/b] - otec bohů, bůh války, bůh poezie a moudrosti. Je mocný, ale proradný, někdy bývá zobrazován jako bůh vojáků. Obětoval své jedno oko, aby získal moc vědění a porozumění. Žil ve Valhale se svými ochočenými vlky Gerim a Frekim, osminohým koněm a ochočenými havrany, kteří za něj pozorovali svět. Shromažďoval zde slavné zabité bojovníky. Obávali se ho jak lidé, tak bohové. Jeho kouzelné kopí Grungir nikdy neminulo cíl.
[/li]
[li][b]Thor[/b] - bůh hromu, Odinův syn. Chránil ostatní bohy a lidi pomocí kladiva jménem Mjollnir (což znamená blesk). Vikingové často nosili kolem krku amulety ve tvaru kladiva, které je měly ochraňovat. Jezdil v kočáře taženém dvěma ohromnými kozly. Vikingové věřili, že zvuk hromu je řinčení kol Thorova kočáru jedoucího po nebi.
[/li]
[li][b]Frigg[/b] - bohyně zrození, manželka Odina, která pečovala o zdraví a spokojenost lidí, zvláště dětí. Byla krásná a laskavá a měla svůj vlastní palác, kde splétala vlákno do mraků. Jako jediná z bohů zná osudy všech a může do nich zasahovat.
[/li]
[li][b]Baldr[/b] - bůh krásy, Odinův syn. Byl milovaným synem Odinovy manželky Frigg. Stejně jako se bála matka Achillova, tak se bála i Frigg o osud svého dítěte. Proto požádala všechny živé tvory i neživé předměty, aby Baldrovi neubližovaly. Všichni to přislíbili, a Baldrovi od té doby nic neublížilo. Je nejchytřejší z Ásů, moudře a krásně hovoří a je také velice mírumilovný. Žije na místě zvaném Breidablik - to je v nebi.
[/li]
[li][b]Loki[/b] - napůl bůh, napůl ďábel. Krásný a chytrý, ale také mazaný a neupřímný. Vtipálek, jehož legrácky způsobovaly ostatním bohům celou řadu nepříjemností. Dokázal se proměnit v libovolné zvíře či hmyz. Jednou na sebe vzal podobu klisny a porodil osminohého koně.
[/li]
[li][b]Tyr[/b] - bůh čestného boje, spravedlnosti a přísahy. Zbraně Vikingů bývaly často označeny jeho runou.
[/li]
[li][b]Hel[/b] - bohyně zesnulých. Napůl živá, napůl mrtvá. Velice nádherná žena, která však měla od pasu dolů podobu hrůzné kostry.
[/li]
[li][b]Heimdall[/b] -zlatozubý bůh, jenž chránil Bifrost, duhový most spojující zemi s Asgardem (zemí bohů). Měl tak dobrý zrak, že viděl i v noci. Měl tak dobrý sluch, že slyšel růst ovčí srst. Věřilo se, že ohlásí Ragnarok (konec světa) troubením na roh.[/li]
[/ul]

[ul]
[li][b]Njörd[/b] - bůh moře a větrů, byl bohem námořních cest, rybářů a obchodního podnikání, peněz a majetku. Oženil se se SKADI, která si ho vzala, protože měl nejkrásnější nohy na světě.
[/li]
[li][b]Skadi[/b] - bohyně zimy. Někdy se jí též říkalo „Ledová královna"
[/li]
[li][b]Frey[/b] - bůh zdraví, bohatství, míru a přírody. Způsoboval, že svítilo slunce, padal déšť a dařilo se úrodě. Byl dvojčetem bohyně Freyi a jezdil v kočáře taženém kancem.
[/li]
[li][b]Freya[/b] - bohyně lásky a krásy. Jezdila v kočáře taženém dvěma obrovskými kočkami. Využívala svou kouzelnou moc k předpovídání budoucnosti. [/li]
[/ul]


[b]Kůň Sleitnyr [/b]
osminohý syn koně Svaldifarta - kůň Odina - schopen cválat po vlnách



[b]Zajímavosti[/b]
Odin je  možná vyobrazen na svatováclavské přilbě

-----
[b]Frigg[/b]

Je známá svou moudrostí a také tím, že svá tajemství neříká nikomu, ani svému muži. Dopředu znala a marně se snažila zvrátit tragický osud svého syna. Jako jediná z bohů zná osudy všech a může do nich v určité míře zasahovat. Popisována je jako vysoká krásná žena, vznešeného zjevu, nosící bílé šaty s volavčím nebo sokolím peřím. Je patronkou mateřství, rodinného života i manželství. Mezi její atributy patří mj. přeslice a vřeteno, protože lidstvu darovala len a prostředky na jeho zpracování. Souhvězdí Orion je proto nazýváno „Friggina přeslice“, hvězda Polárka se pak jmenuje „Vůz dámy“.[
dcera Fjörgyna, manželka Ódina, matka Baldrova.
Atributy:
přeslice a vřeteno.

Zajímavosti:
 Souhvězdí Orion je proto nazýváno „Friggina přeslice“, hvězda Polárka se pak jmenuje „Vůz dámy“

----
[b]Loki[/b]
  Původem obr, uzavřel s bohem Ódinem pokrevní bratrství a byl přijat mezi Ásy. Při Ragnaröku však stojí proti nim. Jeho dnem je sobota. V severské mytologii je Loki součástí mnoha příběhů.

Rodiče Fárbauti a Laufey
manželka Sigyn
Sourozenci Býleist a Helblindi
Děti: Narfi a Váli se Sigyn
vlk Fenrir, had Jörmungandr a bohyně Hel s obryní Angrbodou

Je považován za lstivého boha který má rád trošku srandy a černý humor.

Loki je syn Fárbautiho a jeho ženy Laufey. Má dva bratry, Býleista (Býleipta) a Helblindiho. Se svou ženou, bohyní Sigyn, má dva syny, Narfiho a Váliho.

S obryní Angrbodou zplodil v Jötunheimu tři děsivé stvůry:

    obrovského vlka Fenriho
    mořského hada Jörmunganda
    ženu Hel, vládkyni podsvětí

Když Loki při stavbě Ásgardské zdi chtěl odlákat hřebce Svadilfariho, proměnil se v klisnu a stal se tak „matkou“ Ódinova osminohého koně Sleipnira.

----
[b]Thor [/b]


---

Baldr
druhorozený syn Ódina a Frigg. Jeho ženou je Nanna, se kterou měl syna Forsetiho. Popisován je jako pohledný mladík. Kromě své krásy byl velmi laskavý a mírumilovný, proto ho lidé uctívali jako boha dobra a míru. Oblíbený byl i mezi bohy, jen Loki ho nenáviděl. Navedl proto Baldrova slepého bratra Höda, aby na něj vystřelil šípem ze jmelí. Všechny stvořené věci (až na jmelí) slíbily Frigg, že jejímu synovi neublíží. Bohové se pak často bavili vrháním různých předmětů na Baldra, ty mu však nikdy neublížily. Šíp ze jmelí však slibem nebyl vázán a Baldra proto zabil. Ten pak i se svou ženou sestoupil do Helheimu.

Baldr bydlel v Breidabliku, nejčistším místě Ásgardu. Jeho jméno je trochu matoucí, protože v překladu znamená „Pán“. Mezi jeho rostliny patří jmelí, dub a třezalka. Jeho matka, bohyně Frigg, znala dopředu tragický osud svého syna, marně se však snažila ho zvrátit. Po jeho smrti slíbila svou lásku a přízeň tomu, kdo se vypraví do Helheimu a přivede Baldra zpět. Její výzvu sice vyslyšel Hermód, ale jeho mise nebyla úspěšná. Za neúspěch mohl opět Loki. Na Baldrově pohřbu se objevili také obři, kteří jinak Ásům přáli jen to nejhorší. Ačkoliv Baldr byl soudcem lidí a bohů, jeho rozsudky zpravidla nebyly respektovány.

Baldr vlastnil loď Hringhorni (největší ze všech), na které byl společně se svojí manželkou, jež zemřela žalem, pohřben na hranici. Po ragnaröku se společně s Hödem navrací z Helheimu zpět na nově vytvořenou zemi.

-----
[b]Strom Yggdrasil [/b]
Světový strom, který prorůstá všemi devíti světy. Může taky znamenat pojetí vesmíru.
jehož tři kořeny prorůstají ke třem pramenům (studním):
    Pramen osudu je v Ásgardu, kde ho hlídají a neustále zalévají tři dísy Norny, které reprezentují minulost (Urd), současnost (Verdandi) a budoucnost (Skuld).
    Pramen moudrosti se nachází v Jötunheimu, kde žijí obři z jinovatky. Hlídá ho rádce bohů Mími.
    Pramen hlídaný zlým drakem Nidhöggem je v Niflheimu. U něho pramení všechny řeky tekoucí do moře. Nidhögg je také někdy zmiňován jako had nebo červ, který užírá kořeny.

Na vrcholu je střecha Valhaly kde žije koza Heidrún dojící medovinu a jelen Eiktyrni. Dále na vrcholu sedí orel Vidofnir který vše pozoruje. Mocný jestřáb Vedrfolnit způsobuje svými křídly vítr nad všemi světy.  Po kmenu pobíhá veverka Ratatosk symbol nesvornosti a sváru která nosí také zprávy. Jeho větve a kůru okusují čtyři velcí jeleni jmény: Duneyrr, Durathror, Dvalin a Dainn. Pod jeho kořeny sídlí čtyři hadi. 
S Yggdrasilem je těsně svázán nejvyšší severský bůh Ódin. U jeho kmene často přivazuje svého koně Sleipnira, protože jiný strom ho neudrží. Z jeho dřeva byl vyroben pro Ódina zázračný oštěp Gungnir, na něm obětoval sám sebe, když byl po devět dní a nocí zavěšen na jeho kmeni probodnutý Gungnirem, aby tak získal tajemství run, symbolu moudrosti. Odtud také pochází samotné jméno Yggdrasil, což doslova znamená „Yggův kůň“. Ygg (nebo též Yggr) je jedno z mnoha Ódinových jmen, které znamená „Strašný“. Toto „obětování se ku prospěchu všech, pro lidstvo“ je často dáváno do souvislostí s ukřižováním Ježíše Krista.
Při ragnaröku se v Yggdrasilu ukryjí dva lidé - muž jménem Leiftrasi a žena Líf, kteří jej tak přežijí. Jejich potomci pak znovu zalidní nový svět.


[b]Devět světů Yggdrasilu[/b]
    [b]Ásgard -[/b] domov bohů Æsir (Ásů). Místo všech spravedlivých odvážných lidí, kterým je dovoleno žít po boku Ásů. Lidé, jejichž cílem byl Ásgard, vždy v životě zanechali něco pozitivního. Ásgardu vládne nejstarší Ás Ódin. Žije se svojí ženou Frigg v síni celé ze stříbra, která se jmenuje Valaskjalf. Kromě Valaskjalfu mu patří i Valhalla - velká dvorana určená pro padlé na bitevním poli, spravovaná Valkýrami. Podle legend je Ásgard s Midgardem spojen duhovým mostem, který se jmenuje Bifröst. Ten hlídá Ódinův syn, bůh Heimdall.

    [b]Helheim [/b]- země mrtví či podsvětí. Vládne mu dcera Lokiho: Hel. Bránu střeží pes: Garm a celý svět hell pozoruje obr Hreasfelg - pojíédač mrvých

    [b]Jötunheim [/b]- země obývaná mrazivými (jinovatkovými) skalními obry.

    [b]Ljósálfheim [/b]([b]Álfheim)[/b] - říše světla, álfů  a vyšších přírodních duchů a současně úroveň ducha a intelektu. Je jedním z devíti světů Yggdrasilu, jeho protisvětem je Svartálfheim. Strážcem Ljósálfheimu je álf Delling, který společně se svou chotí Nótt, personifikací noci, dává vzniknout světlému dni.

    [b]Midgard [/b]- Tento svět se nachází uprostřed a proto se mu také někdy říká „středozem“. Je obýván lidmi a se světem bohů, Ásgardem, je spojen mostem Bifröstem.

    [b]Múspellheim [/b]- ohnivý svět na jih od propasti Ginnungagap, starší než Niflheim. Na hranici stojí obr Surt s hořícím mečem a střeží Múspell před vetřelci. Z jisker a ohárků, jež vylétaly Múspellu, vytvořili bohové nebeská tělesa. Při konci světa (ragnarök) bude tento svět stát na straně zla, kdy nakonec Surt sežehne celý svět.

    [b]Niflheim [/b]- Představuje opak Múspelheimu. Je říší chladu, zimy, mlhy, temnoty a ledu. Ze studny Hvergelmi zde pramení dvanáct ledových řek. Do Niflheimu vedl jeden kořen jasanu Yggdrasilu. Pánem Země ledu je had (někdy také červ, nebo drak) Nidhögg ("bijící, naplněný nenávistí"), symbol a zdroj všeho zla na světě. Ovíjí se kolem Stromu světa a bez ustání ohlodává jeho kořeny ve snaze co nejvíce ho poškodit (toto tvrzení se také neobjevuje vždy). Toto ohryzávání, vyvolává zemětřesení. Každý den k němu slétne orel, který je přítelem bohů a hada napadá.

    [b]Svartálfheim [/b]- podzemní říše trpaslíků a temných alfů

    [b]Vanaheim -  [/b]sídlo božského rodu Vanů. Druhý božský rod, Ásové, sídlil v Ásgardu. Z Vanaheimu pochází bohové Njörd, Freya a Frey.

----

[b]Bifröst [/b]

[b]D[/b]uhový most spojující Midgard, zemi lidí, s Ásgardem, světem bohů. Most je tříbarevný a planoucí ohně zabarvují jeho okraj do červenooranžova. Je to jediná cesta do Ásgardu, proto jej před obry musí střežit bůh Heimdall. Během ragnaröku se most zřítí, když přes něj přejede Surt s dalšími ohnivými obry z Múspellheimu.

označení pro konec světa, zánik bohů, poslední bitvu mocností dobra a zla. Podle legendy má svět být opět obnoven, protože přežije osm dobrých bohů a jeden lidský pár, který se před nebezpečím ukryje ve kmeni [url=https://cs.wikipedia.org/wiki/Yggdrasil]Yggdrasilu[/url].

[b]Ragnarök[/b]
označení pro konec světa, zánik bohů, poslední bitvu mocností dobra a zla. Podle legendy má svět být opět obnoven, protože přežije osm dobrých bohů a jeden lidský pár, který se před nebezpečím ukryje ve kmeni Yggdrasilu.

Tradiční výklad:
Bohové vědí, že ragnarök je nevyhnutelný. Existuje věštba, že na konci světa dojde k velké bitvě, v níž budou zničeni, přesto se na ni připravují. Velikost bohů spočívá v tom, jak vzdorují osudu, kterému se nemohou vyhnout. Závěrečné stadium jejich života se ohlásí různými zlými znameními. Nejprve přijde krutá zima fimbulvetr a takové zimy přijdou tři za sebou aniž bude léto, po celé zemi zavládnou kruté boje.

Slunce a měsíc, které pronásledují vlci, jimi budou spolknuty a nastane tma. Na svět zaútočí tři hlavní mocnosti. Z moře se vyplazí obrovský „světový had“

Midgardsormr (Jörmungandr) v bojovné náladě, čímž uvede do pohybu loď z nehtů mrtvých Naglfar. Tuto loď řídí obr Hrym, kormidelníkem je Loki. Z jihu přijíždí démon ohně Surtr se syny Múspellheimu (ohnivého světa). Ale ze všech nejstrašnější je vlk Fenrir. V tuto chvíli povstane Heimdall a zatroubením dá vědět, že nastává ragnarök a bohové se odějí do boje.
Víðarr bojuje s Fenrirem. Detail z Gosforthského kříže v Cumbrii na severozápadě Anglie (10. století)

Freyr bojuje proti Surtovi, ale padne. Thór bojuje s Midgardsormem a oba se zabijí navzájem. Fenrir spolkne Odina, je však zabit jeho synem Vídarem. Týr bojuje s nestvůrným psem Garmem (hlídač z podsvětí) a přivodí si navzájem smrt, stejně dopadne souboj Lokiho a Heimdalla. Pak Surtr vrhne na celou zem oheň a vše spálí.

Po Ragnaröku se rozzáří slunce nové, dcera starého, které bude tak jasné jako předešlé. Z oceánu vyvstane nová země, kterou zalidní lidé, potomci muže Leiftrasiho a ženy Líf. Ti se ukryli v kořenech jasanu Yggdrasilu. A bohové (Vídar, Váli a Tórovi synové Módi s Magnim), kteří přežili, spolu s Baldrem a jeho slepým bratrem Hödem, navrátivšími se z Helheimu, naleznou v troskách Valhally poselství Odina – runy.


[b]Kultura[/b]

Nejznámějším prvkem vikingské kultury je [b]runové písmo[/b] zvláštní tím, že se tesalo do kamene. Používalo se například k zapsání čarodějných formulí, byly jím popisovány náhrobní kameny, ale jsou známy i runami psané balady skaldů (severští potulní písničkáři).
[b]Vikingské výtvarné umění[/b] mělo výrazně ornamentální charakter. Pro dřevo, kovy a kosti byl typický plochý ornament, dále to byly pletencové a klikatkové motivy - kříže a spirály a stylizované zvířecí motivy, zejména lvi, hadi a ptáci. Tyto motivy nacházíme hlavně na uměleckých předmětech - na zlatých špercích, sponách či zdobených zbraních, v dřevořezbě i dřevěné architektuře. Našly se zlaté spony s jemnými filigránovými vzory, ozdobné jehlice, hřebeny a zdobené hrací kameny. Vysoce vyspělé bylo řezbářské umění, které používalo paroží, rohů a kostí. Pod vlivem karolinského, anglického a byzantského umění se v pozdější etapě objevují i figurální náměty. Vikinské výtvarné umění končí s pokřestěním skandinávských států.
Hlavní umělecké styly byly v čase postupně: Oseberský styl,borrerský,jelingský,mammenský,ringenský,umenský,
Runové písmo se nazývaný fupark podle prvních písmen co jsou v runové abecedě (podobně by bylo abcdef)
Edda se nazývá dílo s návodem jak psát básně. Velmi obtížným a bizarním jazykem.

O básnickém nadání tehdejších Seveřanů nás dostatečně přesvědčuje [b]poezie skaldů[/b] a orální mytologické a hrdinské písně, zapsané později na Islandu.
Můžete si přečíst i několik vikingských Legend. Zde uvádím legendu o stvoření světa a legendu o konci světa

Ti, kdo mají rádi různé ságy, si určitě přečtou Ságu krále Laurina kterou napsal Georg Kraus Je to příběh statečné vikingské dívky Sittlieb, která se na svém islandském pony vydává na cestu od severního studeného moře, napříč mýtickou Evropou raného středověku, aby vstoupila do služeb trpasličího krále Rosengartenu.


[b]Vikingové v českých zemích[/b]
Podle legendy vikingové Tunna a Gommon zavraždili svatou Ludmilu. Na Pražském hradě byl v 9. století podle testů pohřben severský válečník


Dobrá pomůcka pro zapamatování termínu "danegeld" tedy klasického výpalného je "Daně a peníze/geld = danegeld" Sedí to i po 1000letech ;)
zdroje:
Wikipedie
https://www.youtube.com/watch?v=kpPXXDo6XOI