NejeN

[b][size=150]Tank T-72M4 CZ:[/size][/b]
Obrněná pěst Armády České republiky
 
Navzdory různým pesimistickým prognózám tanky nadále představují důležitý a účinný nástroj pozemního boje. Tankové vojsko Armády ČR sice prošlo drastickou redukcí, ale svou úroveň kvality si zachovává, jelikož obrněnce T-72M4 CZ lze zcela oprávněně řadit mezi moderní a vysoce efektivní bojová vozidla.
 
Ve 30. letech 20. století se Československo řadilo mezi vůbec nejvíce respektované výrobce a dodavatele tanků na světě. Také za minulého režimu náš zbrojní průmysl značně expandoval a svého času byla ČSSR dokonce třetím největším (pochopitelně po SSSR a USA) producentem obrněných bojových vozidel na světě. A důkazem skutečnosti, že český zbrojní průmysl pořád dokáže zajišťovat kvalitní techniku, je i modernizace tanku T-72 pro Armádu ČR, která tak na bázi sice zastaralého, avšak osvědčeného a stále velice spolehlivého obrněnce získala moderní bojové vozidlo, vhodné i pro bojiště na počátku 21. století.
 
[b]Sovětský tank nové generace[/b]
V roce 1978 se začala psát nová kapitola dějin výzbroje vševojskových divizí Československé lidové armády. Ze Sovětského svazu dorazily první tanky nové generace T-72 v počtu celkem 31 kusů (jeden kus představoval velitelskou variantu T-72K), což stačilo k vyzbrojení jednoho praporu. T-72 byl prvním tankem v naší armádě s plně samočinným nabíjením kanonu, což se odrazilo v poklesu počtu členů osádky na tři muže (nebyl potřeba nabíječ), a tak následovaly i změny ve výcviku a organizaci jednotek. A v roce 1981 začaly z linky strojírenského podniku ZŤS Martin sjíždět licenční obrněnce, jichž za deset let výroby vzniklo celkem 1792 kusů pěti verzí. Od základní T-72 se totiž přešlo na T-72M a poté T-72M1, v menším počtu se vyráběly velitelské T-72MK a T-72M1K. Ale jenom necelou polovinu z celkové produkce (přesně 786 tanků) odebrala Československá lidová armáda, zbytek směřoval do zahraničí, nejvíce pak do NDR, jež získala 260 tanků „Made in Czechoslovakia“. Mezi významné odběratele patřil také Irák, kam putovalo zhruba 90 kusů. Tank T-72 představoval ve své době vcelku kvalitní stroj, jehož ničivá síla a pohyblivost se mohly klidně měřit se špičkou, poměrně rychle ale zastarala pancéřová ochrana a od počátku byla zřejmá nedostatečná úroveň přístrojového vybavení, a to zejména systému řízení palby. To se posléze projevilo např. právě při nasazení iráckých tanků T-72, jejichž boj proti koaličním obrněncům v roce 1991 nelze popsat jinak než jako absolutní debakl. Svou vinu na tom bezpochyby nesla i obecně nižší kvalita exportních vozidel a hlavně špatný výcvik iráckých vojáků, ale přesto bylo zřejmé, že tank T-72 v provedení z éry studené války je zastaralý. Ve světě se proto vyrojily doslova desítky modernizačních programů, mezi nimi i ten, který si objednala Armáda České republiky.
 
[b]Nelehká cesta k modernizaci[/b]
Nižší úroveň přístrojového vybavení T-72 ale nemůže být nijak překvapivá. Přestože v mnoha zdrojích se tento typ běžně zařazuje mezi „hlavní bojové tanky“ (Main Battle Tanks), je nutno mít na paměti, že v sovětském pojetí patřil (podobně jako starší T-54/55 a T-62) mezi „střední tanky“, tedy relativně jednoduchá vozidla vhodná pro masovou výrobu a uvolněná rovněž pro export. Sovětským ekvivalentem západní kategorie MBT byly daleko spíš „průlomové tanky“ (rusky „tanki proryva“), u nichž se hledělo na špičkové výkony bez ohledu na náklady a jež se v éře SSSR neexportovaly; jednalo se o typy T-64 a T-80. Udržování dvou fakticky odlišných typových řad tanků se ale ukázalo jako neúnosné, takže na konci 80. let vznikl tank T-90, jenž (s jistým zjednodušením) představuje zástavbu špičkových součástí T-80 do konstrukce T-72. A proto i většina zahraničních modernizačních projektů měla svým způsobem podobný záměr a koncepci, tzn. modernizaci (nepochybně podařené) základní konstrukce T-72 novými prvky, díky nimž se z T-72 stane plnohodnotný „Main Battle Tank“. V české armádě se modernizace T-72 začala seriózně řešit v roce 1994, mj. právě na základě vyhodnocení informací o tom, co předvedly tanky tohoto typu v Iráku. Hlavním dodavatelem a koordinátorem programu se (dle očekávání) stal Vojenský opravárenský podnik 025 v Novém Jičíně, kromě kterého se však na projektu jako subdodavatelé podílí tři desítky českých i zahraničních společností (ale s tím, že na české připadá asi 70 % nákladů). V roce 1997 byly předvedeny dva prototypy, jež obdržely označení T-72M3 CZ a T-72M4 CZ (protože název T-72M2 si již „přivlastnilo“ Slovensko se svým programem modernizace, známým též pod jménem Moderna). Pro další vývoj a sériové dodávky pak byla vybrána pokročilejší verze T-72M4 CZ.
 
[b]Konstrukce a pohonný systém[/b]
Jako základ pro modernizaci byly určeny obrněnce provedení T-72M/M1. Zdokonalený český tank zachovává, jak už bylo vysvětleno, základní konstrukci sovětského vozidla, nabízí ovšem významný posun ve všech třech klíčových oblastech, podle kterých bývá hodnocena efektivita tanku, tedy v palebné síle, odolnosti a pohyblivosti. Právě pohyblivost pak byla faktorem, jenž odlišoval výše zmíněnou dvojici prototypů. Lacinější T-72M3 CZ totiž dostal motor V-46 TC, modernizovanou verzi původního agregátu o výkonu asi 625 kW, jistými změnami prošla také převodovka, zatímco u výkonnějšího T-72M4 CZ došlo k naprosté výměně pohonné soustavy. Tanky Armády ČR tak pohání „power-pack“ izraelské firmy Nimda, tzn. spojený blok motoru a převodovky, který lze snadno vyměnit i v polních podmínkách. Hlavním prvkem soustavy je turbodieselový motor britské výroby Perkins CV-12-1000 TCA Condor o výkonu asi 746 kW, jenž je spojený s americkou automatickou převodovkou Allison XTG 411-6-N. „Power-pack“ si kvůli svým rozměrům vynutil zvětšení zádě korby. Vnitřní zásoby pohonných hmot činí asi 1145 litrů, což lze ještě doplnit externě montovaným sudem se 195 litry. Na silnici spotřebuje tank cca 350 litrů na 100 km, ale v terénu více než dvakrát tolik. Navzdory tomu, že hmotnost tanku T-72M4 CZ oproti původní variantě T­-72M vzrostla (z přibližně 41 tun na 48 tun), díky vyššímu výkonu se pohyblivost nijak nezhoršila, vlastně se dokonce ještě mírně vylepšila, což se projevuje především v těžkém terénu, kde původní obrněnec jezdil rychlostí max. 30 km/h, zatímco „omlazený“ český tank dosahuje až 42 km/h. Podstatně se zlepšil také komfort pro tři členy osádky, tedy řidiče v přední části korby a velitele a střelce ve věži; při pohledu ve směru jízdy sedí velitel ve věži vpravo a střelec vlevo.
 
[b]Zvýšení ničivé síly obrněnce[/b]
Základní typy výzbroje obrněnce se nezměnily. Primární zbraň proto představuje ruský kanon 2A46M s hladkou hlavní ráže 125 mm a o délce 47 násobků ráže. Při modernizaci však dostal nový tepelný izolační plášť a ejektor plynů. Automatické nabíjení karuselového typu dovoluje palbu s kadencí kolem 8 ran za minutu. Tank přepravuje 37 kusů munice, jež podle původních standardů obsahovala tři různé druhy granátů, a sice protipancéřové podkaliberní, kumulativní a tříštivo-trhavé. Společnost Synthesia Pardubice díky spolupráci s izraelskou zbrojovkou IMI dodala české armádě nové podkaliberní střely 125/EPpSv-97, které na vzdálenost přes 2000 m probíjejí ekvivalent přes 500 mm homogenního ocelového pancíře. Největší změnu z hlediska výzbroje ale samozřejmě neznamená samotný kanon či jeho munice, nýbrž úplně nový systém řízení palby, jenž napravuje onen zmíněný důležitý nedostatek. Výběrové řízení vyhrál systém TURMS-T od italské firmy Officine Galileo, pak ovšem s jeho integrací nastaly problémy, jež zbrzdily celý program. TURMS-T zahrnuje denní zaměřovač velitele (čtyř- a dvanáctinásobné zvětšení), infračervený zaměřovač velitele (pěti- a třináctinásobné zvětšení), dále infračervený zaměřovač pro střelce (stejné parametry jako předchozí), denní zaměřovač střelce (2,5násobné a desetinásobné zvětšení), laserový dálkoměr s rozsahem působení 250 až 9995 m, senzory na měření různých parametrů vozidla a kanonu a balistický počítač. T-72M4 CZ dokáže zjistit cíl na dálku přes 5000 m ve dne a 4000 m v noci a vést efektivní palbu i za pohybu na vzdálenost zhruba 2000 m. Vedle děla je umístěný 7,62mm koaxiální kulomet PKT s 2000 náboji (ovládá jej střelec), zatímco na stropě věže je montován 12,7mm kulomet NSVT se 720 náboji, určený především proti letadlům a ovládaný dálkově velitelem.
 
[b]Promyšlený komplex ochrany[/b]
O základní odolnost vozidla T-72M/M1 se staralo vícevrstvé pancéřování korby a věže, jež se skládá z oceli a vyztužených kompozitů (keramika, plasty a skelná vlákna) a jehož maximální ekvivalentní odolnost činí něco okolo 500 mm. To bylo vyhodnoceno jako zcela nevyhovující a bylo jasné, že T-72M4 CZ musí obdržet přídavné dynamické pancéřování. Podnik VOP 025 byl tedy pověřen vývojem nového ochranného prvku, z něhož vzešel systém výbušných bloků pojmenovaný DYNA-72. Na čele korby a na čele i bocích věže obrněnce T-72M4 CZ se proto nachází sada 124 bloků, které obsahují celkem 95 kg plastické trhaviny. Díky tomu se zvyšuje ekvivalentní odolnost nejvíce exponovaných částí obrněnce proti kumulativní munici o 220 až 300 %, což znamená, že se na některých místech dostává přes úroveň 1000 mm. DYNA-72 se však navíc řadí mezi tzv. těžké dynamické ochrany, jež zvyšují odolnost i proti podkaliberním průbojným střelám (v jejím případě o cca 130 %). Díky vyztužení podvozku se zvýšila rovněž ochrana proti minám. Vedle pasivního pancéřování a dynamické ochrany však stroj disponuje i aktivním ochranným systémem SSC-1 OBRA polské výroby; jde o soustavu typu „soft-kill“, jež detekuje ozáření tanku laserovým paprskem a může zajistit samočinné vypálení dýmových granátů. Vozidlo má celkově dvanáct vrhačů VZ 902 pro dýmové granáty DGO-1. Výhledově se zvažuje i montáž soustavy aktivní ochrany české výroby typu „hard-kill“, tzn. takové, která bude schopna přilétající střely přímo likvidovat. Součástí ochrany tanku je i nový automatický hasicí systém značky Kidde Deugra. Vozidlo lze doplnit přídavnými zařízeními, mezi která se řadí zejména buldozerová radlice NBZ-90, vyorávač min KMT-72M4 (modernizovaná úprava ruského KMT-6) a výbušný odminovač VO-72M4.
 
[b]Zhodnocení a konečná bilance[/b]
Lze bez nadsázky říci, že mezi všemi projekty modernizace tanků T-72 se ten český řadí mezi technicky nejvyspělejší. Logicky nemůže překonat některá omezení, jež vyplývají ze základní konstrukce sovětského obrněnce; např. jeho integrální pancéřování není zrovna z nejsilnějších (což se řeší zejména dynamickou ochranou) a prostor pro osádku je dosti stísněný, také kanon sovětské výroby je vcelku méně přesný než západní 120mm zbraně. Ale při porovnání s tanky západních zemí má T-72M4 CZ i řadu výhod, především nižší hmotnost a menší rozměry, což zejména v členitém terénu střední Evropy může významně napomoci. Je také jednodušší a má nižší provozní náklady. Z tohoto pohledu je zřejmé, že modernizace T-72 byla lepším řešením než nákup západních tanků (jednu dobu se navrhovalo hlavně pořízení německých Leopardů). Ze začátku bylo plánováno, že Armáda ČR dostane přibližně 250 vozidel T-72M4 CZ (což by bylo pro stát s naší velikostí a ambicemi více než postačující), toto číslo však postupně klesalo a v letech 2003–2005 odebral 73. tankový prapor v Přáslavicích (podřízený 7. mechanizované brigádě) jen třicet modernizovaných tanků, z nichž 27 odpovídá verzi T-72M4 CZ a zbývající tři velitelské variantě T-72M4 CZ-W. Ty se odlišují menší zásobou munice pro kanon (jen asi 30 kusů), ovšem zato mají rozsáhlejší spojovací vybavení a zejména rozšířené funkce systému BVIS (bojový vozidlový informační systém), které umožňují velení tankové rotě. Armáda ČR koupila rovněž tři kusy od každého zmíněného přídavného zařízení. Celková částka za tanky a s nimi spojenou techniku činila necelých 5 miliard Kč. Bohužel se ale nepodařilo splnit naděje na exportování celého programu do zahraničí, patrně především proto, že trh s modernizacemi ex-sovětských obrněných vozidel je hodně „přesycený“.
 
[b]Debaty o budoucnosti tanků[/b]
Běžně opakované tvrzení médií, že česká armáda má „třicet tanků“, je ovšem trochu nepřesné. Kromě modernizovaných obrněnců si totiž naše ozbrojené síly ponechaly ještě asi 150 vozidel v původní verzi T-72M/M1, která by v případě nutnosti bylo možno také zmodernizovat. Tyto tanky se vesměs uskladnily, jen menší část slouží pro výcvik, jejich počet však postupně klesá a plánuje se postupný odprodej všech nemodernizovaných T-72, takže by v Armádě ČR zbylo skutečně už jen oněch třicet obrněnců. To není zrovna moc optimistická vize, zejména když ji srovnáme např. s polským arzenálem téměř 1000 tanků, jenž se má zvětšit až na 1500 kusů. Je zajímavé, že se již řadu let spekuluje o konci tanků jakožto zastaralých „ocelových rakví“, ale zkušenosti z klasických i asymetrických válek hovoří úplně jinou řečí. Kombinace ničivé síly, odolnosti a pohyblivosti, kterou tanky nabízejí, totiž fakticky nemá konkurenci a tanky si stále uchovávají výjimečnou efektivitu. Naprostá většina armád vyspělých zemí světa stále pokládá tanky za jeden z úhelných kamenů své bojové síly. Našich třicet zmodernizovaných tanků sice vypadá jako obtížně využitelný nástroj, a tudíž nezřídka zazívají i hlasy, že by se naše tankové vojsko mělo kompletně zrušit, přesto by ovšem i malý počet tanků mohl být velice užitečný, a to jak v zahraničních misích, tak i (samozřejmě za spolupráce se spojenci) v obraně domácího teritoria. A co je také mimořádně důležité, zachování třeba jen malého počtu moderních tanků znamená udržování materiálních i personálních kapacit pro eventuální budoucí posílení tohoto druhu vojska. Naopak jeho zrušení by znamenalo pozbýt důležitou a efektivní schopnost, jejíž obnovení by se pak mohlo ukázat jako prakticky nemožné.

[b] [/b]
Parametry tanku T-72M4 CZ
Osádka: 3 muži
Bojová hmotnost: 48 tun
Celková délka: 9,8 m
Délka korby: 7,1 m
Celková šířka: 3,79 m
Celková výška: 2,72 m
Výkon motoru: 746 kW
Max. rychlost: 61 km/h
Rychlost v terénu: 42 km/h
Max. dojezd: 430 km
Překročení příkopu: 2,7 m
Svislá překážka: 0,83 m
Brodění bez přípravy: 1,2 m
Brodění s přípravou: 5 m
 
Vyprošťovací tank VT-72M4 CZ
K tankům samozřejmě náleží i adekvátně výkonná, pohyblivá a odolná pomocná vozidla, jako jsou tanky vyprošťovací, ženijní či mostní. Výjimkou není ani T-72 v naší armádě, protože již rok po zavedení T-72 do služby (čili v roce 1979) začaly konstrukční práce na vyprošťovacím tanku na jeho podvozku. Československý průmysl tím navázal na předchozí úspěšné typy této kategorie, jako byl vysoce podařený (a dosud v civilní sféře používaný) VT-55A. Jeho derivát zvaný JVBT-55 a určený jen pro export byl zmodernizován a usazen na nový podvozek tanku T-72M1, takže v roce 1986 vzniklo víceúčelové vyprošťovací a jeřábové vozidlo VT-72B. To bylo zhotoveno v počtu 101 kusů, z nichž padesát odebrala ČSLA. Rozhodnutí zmodernizovat bojové tanky bylo logicky následováno i záměrem zmodernizovat jejich podporu, takže v roce 2006 začal ve VOP 025 vývoj obrněnce, později zvaného VT-72M4 CZ. Podobně jako bojový tank se může pochlubit motorem Perkins CV-12-1000 TCA Condor, jenž vozidlu o hmotnosti 51,5 tuny propůjčuje max. rychlost až 61 km/h. Nástavba disponuje jeřábem o nosnosti 19 tun a dvěma navijáky, z nichž první utáhne 30 tun (přes kladku dokonce 90 tun), kdežto ten druhý tunu; lana mají délku 200 a 400 m. Na přídi se nalézá buldozerová radlice a na stropě kulomet NSVT ráže 12,7 mm s 600 náboji. Proti původní podobě se vylepšila i odolnost, komunikační a pozorovací vybavení či komfort dvoučlenné osádky. Armáda České republiky získala v roce 2007 celkem tři exempláře obrněnce VT-72M4 CZ.
 

Autor: [url=http://lvisingr.czweb.org/]Lukáš Visingr[/url]


 
[i]Hlavní zdroje:[/i]
Vladimír Francev: Československé tankové síly 1945-1992, Praha 2012
Miloš Soukup: Tanky, 4. díl, Praha 1997
Armáda ČR, VOP 025, Válka.cz, Wikipedia.org