od Ender » sob 25. čer 2016 17:54:49
Tomahawk: Střela pro vražedně přesný úder
Střely s plochou dráhou letu dnes představují mimořádně účinnou kategorii zbraní proti pozemním i námořním cílům. Určitě nejznámější z nich je střela Tomahawk, která často zahajuje vojenské operace amerického námořnictva.
Kdesi ve světě opět vypukla krize, která možná bude vyžadovat vojenské řešení. Do oblasti se přesouvají hladinová plavidla i ponorky US Navy. Veškeré výzvy a sankce se míjejí účinkem, a proto padlo rozhodnutí provést precizní silový úder. Televizní záběry ukazují, jak se z palub amerických plavidel zvedají kouřové stopy, stáčejí se a směřují k obzoru. Zanedlouho poté již na základnách i ve městech agresora znějí výbuchy. Je to další bojové nasazení legendárních a stále vysoce efektivních řízených střel Tomahawk.
Zrození slavné zbraně
Historii střely s plochou dráhou letu Tomahawk můžeme vystopovat až do roku 1971, kdy US Navy zahájilo program SLCM (Sub-Launched, později Sea-Launched Cruise Missile), jenž se soustředil na vývoj střely, která by startovala z torpédometů (a)nebo vertikálních trubic. Svoje návrhy předložilo několik zbrojovek, ze kterých roku 1974 do užšího výběru postoupily firmy General Dynamics a Link-Temco-Vought, jejichž střely posléze dostaly označení BGM-109 a BGM-110. Po náročných zkouškách pak byla v únoru 1976 vítězem prohlášena první zmíněná společnost, jež také získala kontrakt na sériovou produkci. Roku 1980 proběhly první zkoušky sériových kusů; v únoru Tomahawk odstartoval z paluby torpédoborce USS DD-976 Merrill a v červnu z atomové ponorky USS SSN-665 Guitarro. Roku 1983 dosáhla nová střela operační způsobilosti. Existovala verze protizemní BGM-109A a protilodní BGM-109B, přičemž odpal z hladinové lodě či ponorky se odlišoval doplňkovou číslicí 1 či 2, tj. např. BGM-109A-2. Ale v roce 1986 se tento systém změnil; „hladinové“ střely se nadále označovaly jako RGM-109A a RGM-109B, kdežto ponorkové jako UGM-109A a UGM-109B. Vůbec první „ostré“ bojové použití Tomahawku přišlo roku 1991, kdy bylo ve válce v Perském zálivu vypuštěno 288 střel s oficiálně uváděnou přesností zásahů 85 %. Posléze byly tyto slavné střely odpáleny mj. proti Srbsku, Afghánistánu, Súdánu, několikrát opět proti Iráku, v roce 2009 na objekty v Jemenu a zatím naposledy roku 2011 proti Kaddáfího Libyi. V současnosti je hlavním dodavatelem střel firma Raytheon, ale na projektu se podílí i Boeing.
Jak Tomahawk pracuje?
Řízená střela Tomahawk má válcový tvar a je uzavřena v hermetickém kontejneru, který se dá umístit do svislé šachty na hladinové lodi či ponorce nebo do ponorkového torpédometu; malý počet plavidel v minulosti nesl i externí vypouštěcí trubice ABL (Armored Box Launcher). Ze svislé šachty či torpédometu je střela „katapultována“ tlakem vzduchu či vody. Jakmile opustí odpalovací zařízení, popř. i vodu, zažehne se urychlovací raketový motor na tuhé palivo, který pracuje po dobu 12 sekund a následně je odhozen. Jeho úkolem je dostat Tomahawk do letové rychlosti a výšky, kde jej udržuje letový proudový motor typu Williams F107-WR-400. Ten je schopen pohánět střelu rychlostí téměř 900 km/h. Kromě spuštění motoru dojde i k rozklopení nosných ploch, takže Tomahawk pokračuje k cíli fakticky jako malé bezpilotní letadlo. Hlavní výhodu této zbraně představuje právě vysoká rychlost a malá výška letu, protože střela vlastně kopíruje terén a létá téměř „ve výšce korun stromů“. K cíli navíc obvykle nemíří přímo, nýbrž po speciálně naprogramovaných trasách, díky kterým se může „schovávat“ v terénu a vyhýbat se oblastem se silnou protivzdušnou obranou. Tuto navigaci za letu zajišťuje populární systém TERCOM (Terrain Contour Matching), jenž srovnává reálně snímaný obraz terénu s údaji, jež jsou uloženy v paměti střely. Podobně funguje také koncové navádění DSMAC (Digital Scene Matching Area Correlation), což je optický senzor, který střelu navede na objekt vlastně podle předem uložené fotografie. Pozdější verze dostaly ještě terminál družicové navigace GPS, což v kombinaci s DSMAC zajišťuje přesnost zásahu do 10 m.
Široké spektrum verzí
Základní, dnes už nepoužívanou variantu představuje střela RGM/UGM-109A alias TLAM-N (Tomahawk Land Attack Missile, Nuclear). Ta nesla jadernou hlavici s ekvivalentem, který se dal nastavit mezi 5 a 150 kilotunami, a měla dosah až 2500 km. Verze RGM/UGM-109B alias TASM (Tomahawk Anti-Ship Missile) již také není v provozu a byla vyrobena jako protilodní zbraň. Nesla vysoce výbušnou hlavici o váze 450 kg a odlišovala se systémem navádění, který nevyužíval srovnání obrazu terénu (neboť to by nad hladinou moře nemělo moc smysl), nýbrž aktivní radiolokátor. Nejvíce používanou verzi představuje střela RGM/UGM-109C TLAM-C (Tomahawk Land Attack Missile, Conventional), označovaná i jako Tomahawk Block III. Pro střelu TLAM-N s jadernou hlavicí bohatě stačila přesnost dosažená naváděním TERCOM, ale „céčko“ s konvenční náloží (stejnou jako u „béčka“) bylo první zbraní, která obdržela i senzor AN/DXQ-1 DSMAC. Na cíl může zaútočit dvojím způsobem, a to buď přímým „kontaktním“ zásahem, nebo explozí při průletu nad objektem. Speciálně proti „měkkým“ plošným cílům se používá verze RGM/UGM-109D TLAM-D (Dispenser), která dopravuje 166 kusů submunice BLU-97/B, jež dovede rozptýlit proti až pěti různým cílům. Dnes vyráběnou verzi představuje RGM/UGM-109E, zvaná také Tactical Tomahawk nebo Tomahawk Block IV; mezi odlišnosti se řadí výkonnější motor Williams F415-WR-400/402 či možnost přeprogramovat cíle za letu. Konvenční protizemní Tomahawky (tedy verze C, D a E) disponují max. doletem až 1600 km. Do sériové výroby nepostoupily vyvíjené verze RGM/UGM-109F k destrukci letištních drah a RGM/UGM-109H s průraznou hlavicí proti odolným cílům.
Ze země a ze vzduchu
V současnosti používají Tomahawk již pouze válečná loďstva dvojice zemí, a to USA a Velké Británie. V minulosti jevila zájem o nákup námořnictva dalších států, mj. Nizozemí, Izraele či Japonska, ale žádný z těchto záměrů se nerealizoval. Dříve však Tomahawk vlastně patřil i do výzbroje amerického letectva, ačkoli se jednalo o poněkud odlišnou verzi, která měla dokonce i jiné jméno. Jednalo se o systém BGM-109G Gryphon, známý rovněž pod označením GLCM (Ground-Launched Cruise Missile) a zavedený ve službě od roku 1983. Střela sama se značně podobala modifikaci RGM/UGM-109A, shodovala se s ní také max. doletem 2500 km, ovšem nesla jiný typ nukleární hlavice a byla vypouštěna z pozemního zařízení, jež pojalo čtyři střely a bylo tažené nákladním automobilem. Komplety Gryphon byly rozmístěny v západní Evropě, avšak příliš dlouho tam nevydržely, protože se staly předmětem Smlouvy o raketách středního doletu, a proto byly do roku 1991 zlikvidovány. Kromě toho letectvo jevilo jistý zájem o verzi Tomahawku vypouštěnou z letounů. Zbraň s označením AGM-109 MRASM (Medium-Range Air-to-Surface Missile) měla existovat v řadě variant, jež by se odlišovaly způsobem navádění a typem hlavice. Nakonec ovšem letectvo dalo přednost zbrani AGM-86 ALCM, byť oba typy sdílejí stejný motor a systém navádění. V současnosti se ale občas mluví o tom, že by se střela Tomahawk dala vypouštět z palet nesených dopravními letadly. Celkově bylo vyrobeno okolo 4000 střel Tomahawk a Gryphon a produkce stále pokračuje. Přestože námořnictvo již pracuje na náhradě RGM/UGM-109 pod označením CMXR (Cruise Missile, Extended Range), slavná střela Tomahawk jistě zůstane ještě dlouho ve výzbroji.
Parametry střely Tomahawk
| Typ motoru |
F107-WR-400 |
| Max. tah motoru |
2,67 kN |
| Délka bez urychlovače |
5,56 m |
| Délka s urychlovačem |
6,25 m |
| Průměr trupu |
0,53 m |
| Rozpětí křídla |
2,62 m |
| Hmotnost bez urychlovače |
1180–1310 kg |
| Hmotnost s urychlovačem |
1450–1590 kg |
| Hmotnost hlavice |
450 kg |
| Rychlost letu |
600–890 km/h |
| Výška letu |
15–30 m |
| Maximální dolet |
460–2500 km |
| Přesnost zásahu |
do 10 m |
Parametry se liší podle verze střely a profilu mise.
Autor:
Lukáš Visingr
Hlavní zdroje:
US Navy, USAF, Designation-Systems.net, Wikipedia.org
[b][size=150]Tomahawk:[/size] Střela pro vražedně přesný úder[/b]
Střely s plochou dráhou letu dnes představují mimořádně účinnou kategorii zbraní proti pozemním i námořním cílům. Určitě nejznámější z nich je střela Tomahawk, která často zahajuje vojenské operace amerického námořnictva.
Kdesi ve světě opět vypukla krize, která možná bude vyžadovat vojenské řešení. Do oblasti se přesouvají hladinová plavidla i ponorky US Navy. Veškeré výzvy a sankce se míjejí účinkem, a proto padlo rozhodnutí provést precizní silový úder. Televizní záběry ukazují, jak se z palub amerických plavidel zvedají kouřové stopy, stáčejí se a směřují k obzoru. Zanedlouho poté již na základnách i ve městech agresora znějí výbuchy. Je to další bojové nasazení legendárních a stále vysoce efektivních řízených střel Tomahawk.
[b]Zrození slavné zbraně[/b]
Historii střely s plochou dráhou letu Tomahawk můžeme vystopovat až do roku 1971, kdy US Navy zahájilo program SLCM (Sub-Launched, později Sea-Launched Cruise Missile), jenž se soustředil na vývoj střely, která by startovala z torpédometů (a)nebo vertikálních trubic. Svoje návrhy předložilo několik zbrojovek, ze kterých roku 1974 do užšího výběru postoupily firmy General Dynamics a Link-Temco-Vought, jejichž střely posléze dostaly označení BGM-109 a BGM-110. Po náročných zkouškách pak byla v únoru 1976 vítězem prohlášena první zmíněná společnost, jež také získala kontrakt na sériovou produkci. Roku 1980 proběhly první zkoušky sériových kusů; v únoru Tomahawk odstartoval z paluby torpédoborce USS DD-976 Merrill a v červnu z atomové ponorky USS SSN-665 Guitarro. Roku 1983 dosáhla nová střela operační způsobilosti. Existovala verze protizemní BGM-109A a protilodní BGM-109B, přičemž odpal z hladinové lodě či ponorky se odlišoval doplňkovou číslicí 1 či 2, tj. např. BGM-109A-2. Ale v roce 1986 se tento systém změnil; „hladinové“ střely se nadále označovaly jako RGM-109A a RGM-109B, kdežto ponorkové jako UGM-109A a UGM-109B. Vůbec první „ostré“ bojové použití Tomahawku přišlo roku 1991, kdy bylo ve válce v Perském zálivu vypuštěno 288 střel s oficiálně uváděnou přesností zásahů 85 %. Posléze byly tyto slavné střely odpáleny mj. proti Srbsku, Afghánistánu, Súdánu, několikrát opět proti Iráku, v roce 2009 na objekty v Jemenu a zatím naposledy roku 2011 proti Kaddáfího Libyi. V současnosti je hlavním dodavatelem střel firma Raytheon, ale na projektu se podílí i Boeing.
[b]Jak Tomahawk pracuje?[/b]
Řízená střela Tomahawk má válcový tvar a je uzavřena v hermetickém kontejneru, který se dá umístit do svislé šachty na hladinové lodi či ponorce nebo do ponorkového torpédometu; malý počet plavidel v minulosti nesl i externí vypouštěcí trubice ABL (Armored Box Launcher). Ze svislé šachty či torpédometu je střela „katapultována“ tlakem vzduchu či vody. Jakmile opustí odpalovací zařízení, popř. i vodu, zažehne se urychlovací raketový motor na tuhé palivo, který pracuje po dobu 12 sekund a následně je odhozen. Jeho úkolem je dostat Tomahawk do letové rychlosti a výšky, kde jej udržuje letový proudový motor typu Williams F107-WR-400. Ten je schopen pohánět střelu rychlostí téměř 900 km/h. Kromě spuštění motoru dojde i k rozklopení nosných ploch, takže Tomahawk pokračuje k cíli fakticky jako malé bezpilotní letadlo. Hlavní výhodu této zbraně představuje právě vysoká rychlost a malá výška letu, protože střela vlastně kopíruje terén a létá téměř „ve výšce korun stromů“. K cíli navíc obvykle nemíří přímo, nýbrž po speciálně naprogramovaných trasách, díky kterým se může „schovávat“ v terénu a vyhýbat se oblastem se silnou protivzdušnou obranou. Tuto navigaci za letu zajišťuje populární systém TERCOM (Terrain Contour Matching), jenž srovnává reálně snímaný obraz terénu s údaji, jež jsou uloženy v paměti střely. Podobně funguje také koncové navádění DSMAC (Digital Scene Matching Area Correlation), což je optický senzor, který střelu navede na objekt vlastně podle předem uložené fotografie. Pozdější verze dostaly ještě terminál družicové navigace GPS, což v kombinaci s DSMAC zajišťuje přesnost zásahu do 10 m.
[b]Široké spektrum verzí[/b]
Základní, dnes už nepoužívanou variantu představuje střela RGM/UGM-109A alias TLAM-N (Tomahawk Land Attack Missile, Nuclear). Ta nesla jadernou hlavici s ekvivalentem, který se dal nastavit mezi 5 a 150 kilotunami, a měla dosah až 2500 km. Verze RGM/UGM-109B alias TASM (Tomahawk Anti-Ship Missile) již také není v provozu a byla vyrobena jako protilodní zbraň. Nesla vysoce výbušnou hlavici o váze 450 kg a odlišovala se systémem navádění, který nevyužíval srovnání obrazu terénu (neboť to by nad hladinou moře nemělo moc smysl), nýbrž aktivní radiolokátor. Nejvíce používanou verzi představuje střela RGM/UGM-109C TLAM-C (Tomahawk Land Attack Missile, Conventional), označovaná i jako Tomahawk Block III. Pro střelu TLAM-N s jadernou hlavicí bohatě stačila přesnost dosažená naváděním TERCOM, ale „céčko“ s konvenční náloží (stejnou jako u „béčka“) bylo první zbraní, která obdržela i senzor AN/DXQ-1 DSMAC. Na cíl může zaútočit dvojím způsobem, a to buď přímým „kontaktním“ zásahem, nebo explozí při průletu nad objektem. Speciálně proti „měkkým“ plošným cílům se používá verze RGM/UGM-109D TLAM-D (Dispenser), která dopravuje 166 kusů submunice BLU-97/B, jež dovede rozptýlit proti až pěti různým cílům. Dnes vyráběnou verzi představuje RGM/UGM-109E, zvaná také Tactical Tomahawk nebo Tomahawk Block IV; mezi odlišnosti se řadí výkonnější motor Williams F415-WR-400/402 či možnost přeprogramovat cíle za letu. Konvenční protizemní Tomahawky (tedy verze C, D a E) disponují max. doletem až 1600 km. Do sériové výroby nepostoupily vyvíjené verze RGM/UGM-109F k destrukci letištních drah a RGM/UGM-109H s průraznou hlavicí proti odolným cílům.
[b]Ze země a ze vzduchu[/b]
V současnosti používají Tomahawk již pouze válečná loďstva dvojice zemí, a to USA a Velké Británie. V minulosti jevila zájem o nákup námořnictva dalších států, mj. Nizozemí, Izraele či Japonska, ale žádný z těchto záměrů se nerealizoval. Dříve však Tomahawk vlastně patřil i do výzbroje amerického letectva, ačkoli se jednalo o poněkud odlišnou verzi, která měla dokonce i jiné jméno. Jednalo se o systém BGM-109G Gryphon, známý rovněž pod označením GLCM (Ground-Launched Cruise Missile) a zavedený ve službě od roku 1983. Střela sama se značně podobala modifikaci RGM/UGM-109A, shodovala se s ní také max. doletem 2500 km, ovšem nesla jiný typ nukleární hlavice a byla vypouštěna z pozemního zařízení, jež pojalo čtyři střely a bylo tažené nákladním automobilem. Komplety Gryphon byly rozmístěny v západní Evropě, avšak příliš dlouho tam nevydržely, protože se staly předmětem Smlouvy o raketách středního doletu, a proto byly do roku 1991 zlikvidovány. Kromě toho letectvo jevilo jistý zájem o verzi Tomahawku vypouštěnou z letounů. Zbraň s označením AGM-109 MRASM (Medium-Range Air-to-Surface Missile) měla existovat v řadě variant, jež by se odlišovaly způsobem navádění a typem hlavice. Nakonec ovšem letectvo dalo přednost zbrani AGM-86 ALCM, byť oba typy sdílejí stejný motor a systém navádění. V současnosti se ale občas mluví o tom, že by se střela Tomahawk dala vypouštět z palet nesených dopravními letadly. Celkově bylo vyrobeno okolo 4000 střel Tomahawk a Gryphon a produkce stále pokračuje. Přestože námořnictvo již pracuje na náhradě RGM/UGM-109 pod označením CMXR (Cruise Missile, Extended Range), slavná střela Tomahawk jistě zůstane ještě dlouho ve výzbroji.
[b] [/b]
[b]Parametry střely Tomahawk[/b]
[table][tr][td]Typ motoru[/td]
[td][center]F107-WR-400[/center][/td][/tr]
[tr][td]Max. tah motoru[/td]
[td][center]2,67 kN[/center][/td][/tr]
[tr][td]Délka bez urychlovače[/td]
[td][center]5,56 m[/center][/td][/tr]
[tr][td]Délka s urychlovačem[/td]
[td][center]6,25 m[/center][/td][/tr]
[tr][td]Průměr trupu[/td]
[td][center]0,53 m[/center][/td][/tr]
[tr][td]Rozpětí křídla[/td]
[td][center]2,62 m[/center][/td][/tr]
[tr][td]Hmotnost bez urychlovače[/td]
[td][center]1180–1310 kg[/center][/td][/tr]
[tr][td]Hmotnost s urychlovačem[/td]
[td][center]1450–1590 kg[/center][/td][/tr]
[tr][td]Hmotnost hlavice[/td]
[td][center]450 kg[/center][/td][/tr]
[tr][td]Rychlost letu[/td]
[td][center]600–890 km/h[/center][/td][/tr]
[tr][td]Výška letu[/td]
[td][center]15–30 m[/center][/td][/tr]
[tr][td]Maximální dolet[/td]
[td][center]460–2500 km[/center][/td][/tr]
[tr][td]Přesnost zásahu[/td]
[td][center]do 10 m[/center][/td][/tr][/table]
Parametry se liší podle verze střely a profilu mise.
Autor: [url=http://lvisingr.czweb.org/]Lukáš Visingr[/url]
[i]Hlavní zdroje:[/i]
US Navy, USAF, Designation-Systems.net, Wikipedia.org