Waco CG-4A

Odeslat odpověď


Odpoveď na tuto otázku je nutná pro rozlišení automatizovaných pokusů o registraci.
Smajlíci
:D :) ;) :( :o :shock: :? 8-) :lol: :x :P :oops: :cry: :evil: :twisted: :roll: :!: :?: :idea: :arrow: :| :mrgreen: :geek: :ugeek:

BBCode je zapnutý
[img] je zapnutý
[url] je zapnuté
Smajlíci jsou zapnutí

Přehled tématu
   

Rozšířit náhled Přehled tématu: Waco CG-4A

Waco CG-4A

od Ender » sob 25. čer 2016 15:01:43

Waco CG-4A: Slavný výsadkový kluzák



Výsadkové operace za druhé světové války neznamenaly jenom seskoky na padácích, ale také akce výsadkových kluzáků. Nejznámějším a nejpoužívanějším typem této kategorie ve výzbroji amerického letectva byl CG-4A.


V současné době se již s výsadkovými kluzáky nesetkáme, avšak v éře mezi oběma světovými válkami i během nejničivějšího konfliktu historie se jednalo o běžnou kategorii techniky. Jako první zvládli nasazení kluzáků ve velkém měřítku Sověti, které záhy napodobili Němci, avšak západní Spojenci také nečekali na místě. Výsadkové operace Američanů i Britů v Evropě tedy poté zahrnovaly i nasazení velkého počtu kluzáků, mezi kterými vynikal Waco CG-4A, patrně nejlepší letoun této kategorie, jaký kdy Amerika používala.


Kluzák pro třináct výsadkářů

Už záhy po vstupu do války sestavily vzdušné síly americké armády (USAAF) specifikace, na jejichž bázi měl vzniknout co možná nejjednodušší výsadkový kluzák. Úkolu se chopila firma Waco Aircraft Company, která již předtím vytvořila kluzák XCG-3 schopný dopravovat devět mužů, a proto jej nyní zkrátka zvětšila, čímž vznikl prototyp XCG-4, které mohl transportovat třináct mužů s výzbrojí, případně náklad téměř dvou tun. Koncepce se ovšem nezměnila, stále tedy šlo o kostru z kovu a dřeva s potahem z plátna, jelikož u výsadkového kluzáku se logicky počítá s několika málo použitími (či jen s jedním). Prototyp byl vyzkoušen v květnu 1942 a po několika úpravách vznikla sériová podoba CG-4A, která se potom sériově vyráběla nejenom u samotné firmy Waco, ale rovněž v patnácti dalších firmách, mezi kterými byly i takové slavné značky jako Beech, Boeing, Cessna a Ford. V továrnách fungoval 24hodinový provoz, a proto celkově vzniklo okolo 12 300 kusů (některé prameny uvádějí dokonce skoro 14 000 kusů). Do CG-4A standardně nastupovalo třináct vyzbrojených vojáků, alternativně bylo možno naložit i automobil s nosností čtvrt tuny (tedy slavný Jeep) nebo 75mm houfnici M1A1 s obsluhou; pro snazší nakládání vozidel sloužila odklopná příď kluzáku.


Bojové akce v Evropě i v Asii

Standardním tažným letounem byl slavný C-47 Skytrain (neboli „Dakota“), jenž vlekl CG-4A na nylonovém laně o délce zhruba 100 metrů; v menším měřítku se uplatnila také letadla C-46 Commando. První bojové nasazení CG-4A proběhlo v červenci 1943 při spojenecké invazi na Sicílii a posléze se tyto jednoduché, ale vysoce efektivní letouny zapojily do řady dalších akcí včetně invaze do Normandie v červnu 1944, nepodařené operace Market/Garden nebo operací v jihovýchodní Asii. Počítalo se s nimi také pro (nakonec nerealizovanou) invazi do Japonska, pro niž byly vyvíjeny zdokonalené varianty, mj. rychlejší CG-15 a motorizované kluzáky typu PG-3, jež nesly na vzpěrách pod křídlem dvojici motorů. Kromě služby v US Army se CG-4A dostal také do vzdušných sil Velké Británie a Kanady; právě Britové mu dali jméno, pod nímž je dnes hodně známý, a to Hadrian, zatímco americké bojové jméno Haig zná jenom málokdo. Coby zajímavost lze doplnit, že po válce sloužilo několik CG-4A pod názvem NK-4 (nákladní kluzák) i v letectvu osvobozeného Československa. Na závěr si zaslouží zmínění příběh, který přesvědčivě dokazuje kvalitu konstrukce CG-4A. Jeden kluzák byl v červenci 1943 použít pro dopravu vakcín pro SSSR a byl se zastávkami tažen z Montrealu do Anglie, při čemž urazil za 28 letových hodin vzdálenost přesahující 5600 km.


Parametry kluzáku CG-4A

Osádka + výsadek: 2 + 13 mužů

Rozpětí křídla: 25,5 m

Celková délka: 14,73 m

Celková výška: 3,85 m

Prázdná hmotnost: 1719 kg

Max. vzletová hmotnost: 4082 kg

Max. nosnost nákladu: 1904 kg

Max. rychlost vlečení: 200 km/h

Standardní klouzavost: 2 m/s

Autor: Lukáš Visingr

Hlavní zdroje:

Chris Bishop: Velká encyklopedie – Zbraně druhé světové války, Praha 2004

Václav Němeček: Vojenská letadla 3: Letadla druhé světové války, Naše vojsko 1977

USAF, Válka.cz, Wikipedia.org

Nahoru