Tajný projev k podřízeným který Heydrich pořídil den před atentátem na něj.

Uživatelský avatar
Supík
Administrátor
Příspěvky: 194
Registrován: pát 10. črc 2015 12:47:18

Tajný projev k podřízeným který Heydrich pořídil den před atentátem na něj.

Příspěvek od Supík » úte 06. čer 2017 22:46:33

Projevy Reinharda Heydricha jako říšského protektora po jeho příchodu do Čech
Tento článek je uveden pro dokreslení toho, co měli nacisté v plánu provést s českým národem.
Zaznělo to na tajném setkání, zápis psala stenografistka a všichni zúčastnění byli zavázáni mlčenlivostí.
"Vyhlašuji na ochranu zájmů Říše s účinností od 28. září 1941 dvanácti hodin až na další na území protektorátu Čechy a Morava civilní stav výjimečný. Všechny činy, jimiž jsou porušovány veřejný pořádek, hospodářský život nebo pracovní mír, jakož i nedovolené chování střelných zbraní, třaskavin nebo střeliva, podléhají stannému právu. To se týká také všeho srocování, shromažďování v uzavřených místnostech i na veřejných ulicích. Proti rozsudkům stanných soudů není odvolání. Rozsudky se vykonávají ihned zastřelením nebo oběšením. Podepsán: Heydrich." "Kdybychom chtěli sebrat všechny, kteří o tom věděli, museli bychom jich vzít podstatně víc, já však jsem vybral jen klíčová postavení a ty ostatní, kteří o tom také věděli, jsem nechal a tvářil jsem se, jako bych nic nepozoroval, protože jsem nepovažoval za potřebné vyčistit tento prostor dohola, to by jich nezbylo mnoho, aby zde mohli pracovat. Tedy: kolaboranty v čele s prezidentem a vládou sice potřebujeme, ale ne u společné tabule, třeba odstrčené na sám její okraj, nýbrž pouze jako výkonné nástroje, naprosto poslušné a povolné." Příslušníci strany, pánové! Z rozkazu vůdce jsem před třemi dny převzal vedení úřadu říšského protektora místo ochuravělého říšského protektora, říšského ministra von Neuratha."
"Těší mne, že ještě dnes, po třech dnech, mám příležitost pozdravit vás, spolupracovníky protektorátního štábu, protektorátní vlády, úřednický sektor, ale především též představitele svrchovanosti strany v tomto bojovém prostoru - samozřejmě kromě svých užších spolupracovníků, ve funkci náčelníka bezpečnostní policie a SD. Vůdcova směrnice, kterou mi dal pro tento úkol - považuji jej za omezený jak časově, tak z jiných důvodů - tato vůdcova směrnice zní: Mám v tomto prostoru jednoznačně a se vší tvrdostí zajistit, aby obyvatelstvo, pokud je české národnosti, pochopilo, že se nelze vyhýbat realitě příslušnosti k říši a poslušnosti vůči říši. Němci musí vidět, že tato část říše je skutečně součástí říše a že zde na jedné straně požívá Němec ochrany a hraje vůdčí úlohu - má ji hrát, jak mu přísluší - ale že má tomuto právu odpovídající povinnost chovat se a jednat jako Němec. V politickém směru znamená to, co mi řekl vůdce, uznání linie, kterou zde až dosud udával státní tajemník Frank. Znamená to samozřejmý lidský, věcný a přátelský předpoklad pro spolupráci mezi kamarádem Frankem a mnou.
Ještě pár slov úvodem, pánové! Vy ve mně vidíte hlavně náčelníka bezpečností policie a sicherheitsdienstu. Vidíte ve mně - alespoň jsem si zvykl, že to ve správě tak berete - muže exekutivy, který všechno podle možností hledí vyřešit exekutivně. Tato představa je mylná a falešná, a než vám něco řeknu o problémech tohoto prostoru, chtěl bych i zde už jednou jednoznačně vyjasnit, podobně jako jinde, podle jakého pojetí přistupuji ke svým úkolům jako náčelník bezpečnostní policie, jako esesman a spolupracovník reichsführera SS, jako nacionální socialista.
SS - neboť SD a bezpečnostní policie jsou součástí SS - jsou úderným oddílem strany všude, kde má být vnitropoliticky zajištěn charakter prostoru a nacionálně socialistická idea. Úderný oddíl, který je vždy o kus vpředu před masou - to znamená být obzvlášť dobře vyzbrojen, být připraven k nasazení a rozumět boji. Znamená to však také, že úderný oddíl nedělá nic, co neodpovídá vůli a plánům ústředního vedení. Ideu nelze zajišťovat jen ve vnějším exekutivním smyslu, plněním úkolů a rozkazů, nýbrž předpokládá to, že se musíme hluboce vcítit a vmyslit do problémů a jednat se znalostí věci - nelze tu vystačit jen s povrchním nazíráním, nýbrž musíme se problémy hluboce zabývat a vnitřně je zvládnout. Tak jdeme jako výkonné orgány, vědomi si poslání vůdce a říše, onoho poslání, jež směřuje přes říši velkoněmeckou k říši velkogermánské. A jestliže mi vůdce při odchodu řekl: Pamatujte, že tam, kde vidím ohroženu jednotu říše, vždy vyberu jednoho z vůdců SS a vyšlu ho, aby jednotu této říše obnovil - můžete si z těchto vůdcových slov odvodit, jaké je celkové poslání SS a tím i můj zvláštní úkol zde... 
Říkám předem: Nemám v úmyslu lpět na svém úkolu a funkci, protože je pěkná a vyplývají z ní reprezentační požitky, nýbrž chápu svůj úkol zde jako bojový úkol, který mám splnit v zastoupení někoho jiného, a až jej splním, abych mohl hlásit vůdci: Můj vůdce, splnil jsem jej. Nyní se mohu opět věnovat svému hlavnímu poslání. Neznám však dosud dobu, jež je mi vymezena, budou-li to týdny či měsíce, to závisí na vyřešení problému, na vůdcově rozkazu. Nechejte mne nyní trochu se rozmáchnout, abych celkové problémy také tohoto prostoru postavil do všeobecné souvislosti, abychom nebyli jako klapkami na očích omezeni jen protektorátními hranicemi.
Obsadili jsme v Evropě pod vůdcovým vedením nekonečně mnoho prostoru. To je vojenský předpoklad pro vedení a vítězné zakončení války. Aby nám bylo jasno: obsazení těchto prostorů nebude přechodné, rozhodně ne v případě mnoha území, nýbrž bude definitivní. Přitom je lhostejné, jakým způsobem spojíme tato území s říší. To ovšem znamená, že budoucnost říše závisí po skončení války na schopnosti říše a lidí této říše udržet získané prostory, ovládnout je a případně je sloučit s říší. záleží tedy na způsobu, jak jsme schopni s těmito lidmi tam zacházet, vést je a spojit je s námi. Musíme zde vlastně rozlišovat velké skupiny...
Jednu skupinu představují prostory osídlené germánskými lidmi, tj. lidmi, kteří jsou naší krve a vyznačují se proto také naším charakterem. Jsou to lidé, kteří jsou nějak pokřiveni špatným politickým vedením a židovským vlivem. Ty musíme postupně přitáhnout k základům našeho současného nazírání. Jak to tak vidím, jsou to tyto prostory: Norsko, Holandsko, Flandry, později Dánsko a Švédsko. To jsou prostory, které jsou osídleny germánsky a které budou nějak patřit k nám - zda v konfederaci, jako župa nebo nějak jinak, to si teprve musíme vyjasnit. S těmito lidmi musíme zacházet zcela jiným způsobem, než s lidmi jiné rasy, se slovanskými nebo jinými národy. Germána musíme uchvátit náležitě tvrdě, ale musíme jej - podobně jako náš národ - vést lidsky, neboť jej chceme navěky spojit s říší a dosáhnout, aby s ní splynul.
Druhou skupinu představují prostory na Východě, které jsou zčásti osídleny slovansky. Tam si musíme být vědomi, že Slovan by chápal naši dobrotu jako slabost, že Slovan sám vůbec nechce, aby se s ním zacházelo jako s rovnoprávným člověkem, a je zvyklý, že pán si s ním nezadává. Tam musí v budoucnu vládnout němečtí páni. Po dalším vojenském vývoji budou do tohoto prostoru zahrnuta území sahající až hluboko do Ruska, až daleko k Uralu. Musí se stát naší surovinovou základnou, jejich obyvatelé nám musí sloužit jako pracovní síly pro splnění velkých, i kulturních úkolů, a mám-li to říci drasticky, musí nám sloužit jako otroci (als Heloten)."
"A nyní, když máte před sebou celkový obraz, musí vám být jasné, že v žádném případě nesmíme ponechat tento českomoravský prostor ve stavu, který by umožňoval Čechům třeba jen tvrdit, že je to jejich prostor. Musí nám být jasné, že v německých dějinách byly Čechy a Morava srdcem říše, srdcem, jež bylo v příznivých dobách vždy baštou němectví a v době kolonizace stráží proti Východu, a konečně - jak do dokumentuje i vývoj na kulturním poli - bývaly Čechy v dobrých dobách vždy pevností, a jak to řekl Bismarck, citadelou Evropy. Bylo to způsobeno i tím, že první říšská univerzita, ještě před Krakovem a před Vídní, byla založena zde, v Praze. Zamyslíte-li se pozorněji nad těmito okolnostmi, bude vám bezesporu jasné, jaký osudový význam má tento prostor pro Německo a pro německé dějiny. Přehlédneme-li je, shledáme, že rány dýkou do zad, jež sledovaly porážku říše, vycházely ve většině případů právě z tohoto prostoru.
Tak tomu bylo v kterékoliv etapě němectví, ať už to byl třeba Marobud z Čech, který napadl Armina z kmene Cherusků, ať to byli slovanští apoštolové Cyril a Metoděj, kteří chtěli pod pláštíkem východních náboženských a církevních idejí odtrhnout tento prostor od němectví a tak jej převést k byzantské myšlence, ať již to byly vnější počátky třicetileté války, dané pražskou defenestrací, nebo ať to je v současné době pokus ohrozit říši ilegálním odbojovým hnutím a vpadnout jí do zad v jejím rozhodném osudovém boji proti bolševismu.
V posledních týdnech jsme svědky vývoje, charakterizovaného sabotážemi teroristických skupin, ničením úrody, zpomalováním práce, což zcela jasně organizuje velká odbojová organizace. V posledních týdnech se vyvinula taková situace, že jsme mohli dospět k jedinému závěru - jednota říše byla zřetelně ohrožena, pod povrchem to tu tak vřelo, že jsme mohli dospět k jedinému závěru - je nutné včas rázně zasáhnout."
"Chtěl bych říci docela otevřeně: tím není vinen jen protivník, vinni jsme také my, Němci. Neboť ne všichni Němci, kteří sem přišli, si uvědomili, že je to bojová oblast, bojový prostor, kde bez ohledu na nějaké kompetenční záležitosti musí každý jednotlivý Němec za němectví také bojovat a vítězit. Čechovi nejprve ukážeme, kdo je pánem v domě, aby přesně věděl: všechno zde je diktováno německým zájmem a v konečné instanci tu rozhoduje říše - říše zastoupená svým vedením, tedy též vámi, pánové. Říše nedovolí, aby se s ní žertovalo, je prostě pánem v domě. To znamená, že ani jediný Němec si nemá s Čechem nijak zadávat - podobně, jako v říši se židy, nesmí se najít ani jeden Němec, který by říkal: ale tento Čech je přece slušný. Můžeme-li o jednotlivcích říkat, že tohle je řádný chlap, o tom budeme uvažovat, až začneme s dalekosáhlým konečným řešením, tedy až při poněmčování a podobných problémech. Přitom nesmíme zapomínat - a to je obzvlášť důležité - že na veřejnosti a v kulturním ohledu nesmíme odkrývat žádnou svou slabost, aby si Čech mohl dělat legraci z toho, jak se Němec chová. Němec si nemůže dovolit se někde v hostinci namazat (sich die Nase zu begiessen), tu musíme říct docela otevřeně: jestliže se někdo opije a popustí si uzdu, tak proti tomu nebude nikdo nic namítat, pokut to udělá mezi čtyřmi stěnami nebo v kasinu. Čech musí vidět, že Němec si počíná ve službě i v soukromí jako pán od hlavy až k patě. Proto jsem nařídil, aby do Prahy přišla ústřední německá policejní stráž, která bude především dohlížet, aby se zde Němci řádně chovali.
Je třeba pro nejbližší dobu války jasně Čechům ukázat: ať nás miluješ nebo ne, důležité je, že přinejmenším teď uznáváš, že vyvolávat povstání nebo klást odpor je v tomto okamžiku pro tebe škodlivé. To je taktika a linie, kterou se podle mne musíme v této době řídit. Ty lidi nezískáme, to nechceme, a ani by se nám to nepodařilo. Naše propaganda, různá opatření atd. musí všem prakticky dokázat, že reálně je pro Čecha nejvýhodnější, jestliže v tomto okamžiku hodně pracuje, i když si tajně myslí, že až se to snad s říší přece jen nahne, bude potom zase mít svou svobodu. To nám může být úplně jedno. Hlavní je, aby se choval spořádaně, neboť pro konečné získání tohoto prostoru potřebujeme právě klid a pořádek. Potřebujeme zde klid, aby dělník, český dělník, plně nasadil svou pracovní sílu ve prospěch německého válečného úsilí, aby zde, kde máme k dispozici obrovský zbrojní průmysl, nevázl přísun a nic nezdržovalo další zvyšování zbrojní výroby. K tomu patří i to - smím-li to říct tak naplno - že přirozeně musíme dát českým dělníkům natolik nažrat, aby mohli vykonávat svou práci. Prosím, abyste si to nechali pro sebe, než to dáme do veřejnosti, protože to musíme náležitě propagandisticky upravit - pravděpodobně zvýšíme českým dělníkům příděl tuku tak o 400 gramů, a to je množství, které už stojí za řeč. S ohledem na válku a z taktických důvodů nesmíme připustit, aby se Čech kvůli jistým věcem rozzuřil a vybuchl. A i když musíme být momentálně z určitých taktických důvodů tvrdí, musíme si přesto počínat tak, aby Čech nemohl dospět k závěru - protože nevidí žádné jiné východisko - že musí jít do povstání."
"Pro veškeré takové počínání musí stále však platit, ač nevyslovena, základní linie: Tento prostor jednou musí být německým prostorem a Čech tu nakonec nemá co pohledávat. A nyní, pánové, několik myšlenek o konečném řešení.
Tento prostor musí být jednou definitivně osídlen německy. O konečném poněmčení tohoto prostoru však nechci říci nic v tom smyslu - pokusíme se nyní starými metodami poněmčit tu českou verbež - nýbrž říkám naprosto střízlivě: vyjděme od záležitostí, s nimiž můžeme už dnes skrytě začít. Abych získal přehled, kdo z lidí v tomto prostoru je vhodný k poněmčení, musím provést soupis obyvatelstva podle rasového zřetele. To tedy znamená, že si musím najít příležitost, abych mohl zhruba národnostně a rasově ohodnotit veškeré obyvatelstvo - nejrůznějšími metodami a s využitím nejrůznějších postranních cestiček. Ať už to bude pod záminkou rentgenového vyšetření na jednotlivých školách, nebo ať rasově přezkoumám mládež pod záminkou vyhlášení pracovní služby."
"Musím získat celkový obraz národa, a pak mohu říci: tak a tak obyvatelstvo vypadá. Jsou tu následující lidé: Jedni jsou dobré rasy a dobrého smýšlení, s těmi to je jednoduché, ty můžeme poněmčit. Potom jsou tu jiní, jejich protipól: lidé špatné rasy a špatného smýšlení. Takové lidi musím dostat ven. Na Východě je hodně místa".
"Uprostřed zůstává střední vrstva, kterou musím přesně prozkoumat. V této vrstvě jsou dobře smýšlející lidé špatné rasy a špatně smýšlející lidé dobré rasy. S těmi dobře smýšlejícími špatné rasy to pravděpodobně budeme muset udělat tak, že je nasadíme na práci někde v Říši či jinde a postaráme se, aby už neměli děti... Pak zbývají špatně smýšlející lidé dobré rasy. To jsou ti nejnebezpečnější, protože tvoří růstově dobrou vůdcovskou vrstvu. Musíme uvážit, co s nimi uděláme. Nezbude nám nic jiného, než pokusit se usídlit část špatně smýšlejících dobré rasy v Říši, uprostřed čistě německého okolí. A pokusit se je převychovat a poněmčit, nebo, nepůjde-li to, postavit je nakonec ke zdi." Kdy se to stane, to je otázka, kterou musí rozhodnout vůdce. Avšak plánovat a shromažďovat materiál pro uskutečnění těchto cílů, s tím už můžeme začít. Věřím, že za krátkou dobu, kterou tu asi budu, mohu již v mnohém položit základy ke konečnému řešení."
"Prosím vás zcela otevřeně, pokud se to týká vás či vašich spolupracovníků, řekněte mi zcela otevřeně: Tak, jak si to tu řekl, tak to nemohu dělat, prosím, nech mne jít domů. Pánové, pustím bez výčitky a ztráty kvalifikace každého, jenž je dost poctivý, aby mi to řekl. Ale velice tvrdě zasáhnu, jestliže během mé činnosti tyto myšlenky neuzná a nebude se jimi řídit."
Zdroje:
Václav Král: Chtěli nás vyhubit, Praha 1961, str. 125 až 137
Zdeněk Veselý: Dějiny českého státu v dokumentech, Victoria Publishing a.s., 1994, ISBN 80-85605-95-3, str. 367 až 373


Odpovědět

Zpět na “Obecné informace - obecný přehled”

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 host