Jaderné zbraně 1. a 2. generace

Ender
Příspěvky: 78
Registrován: pon 21. zář 2015 18:43:21

Jaderné zbraně 1. a 2. generace

Příspěvek od Ender » pát 24. čer 2016 13:53:05

Jaderné zbraně 1. a 2. generace
 
V ATM 9 a 11/2004 jsme se věnovali chemickým a biologickým zbraním. Nyní tedy přicházejí na řadu ty nejúčinnější zbraně hromadného ničení – zbraně jaderné. Představují bezpochyby nejobávanější prostředky ničení v dějinách lidstva, protože jsou naprosto reálně schopné kompletně vyhladit život na Zemi.
 
Jaderné zbraně jsou fyzikálně nejsložitější zbraně, jaké člověk zná, ale svou složitost bohatě vynahrazují obrovskou účinností. Projevují se mohutnou tlakovou a tepelnou vlnou, pronikavou radiací a často i rozsáhlým radioaktivním zamořením terénu. Právě pro ně bylo původně vytvořeno označení „zbraně hromadného ničení“, protože mohou během několika sekund způsobit obrovské ztráty osob i techniky, jakých konvenčními zbraněmi není možné dosáhnout.
 
Rozdělení jaderných zbraní
Jako jaderné (nukleární) zbraně se označují zbraně založené na jaderných reakcích, tedy reakcích, při nichž dochází ke štěpení a slučování atomových jader. Lze rozlišit dva základní typy jaderných reakcí, a to štěpení jader těžkých prvků a slučování (fúzi) jader lehkých prvků. Podle toho se také jaderné zbraně dělí na tři generace.
První generace využívá proces štěpení těžkých prvků, zejména uranu 235 a plutonia 239. Tyto prvky vykazují tzv. přirozenou radioaktivitu, tj. jejich atomy se spontánně rozpadají na lehčí a stabilnější atomy. Při tomto samovolném rozpadu se uvolňují neutrony, které svou energií mohou (ale nemusejí) způsobit rozštěpení dalších jader. Aby se takováto štěpná reakce udržela, musí být neutronů jistý minimální počet, který se objeví až tehdy, pokud množství materiálu přesáhne tzv. kritickou hranici. Jádra, která se působením uvolněných neutronů rozštěpí, uvolní další neutrony, jež rozbijí další jádra a tak dále. Vzniklá štěpná reakce se sice sama udržuje, ale její intenzita nenarůstá, takže je nutné ji ještě podpořit dodáním dalších neutronů zvnějšku; proto bývá součástí hlavice i zdroj a odrážeč neutronů. Až poté nastává neřízená lavinovitá štěpná reakce – jaderný výbuch.
Z předcházejícího odstavce tedy vyplývá, že materiál v „klidné“ nukleární zbrani musí být v podkritickém stavu, ale pro dosažení exploze je nutné přivést jej do stavu (resp. množství) nadkritického. Nadkritické množství lze získat buďto rychlým spojením dvou kusů štěpného materiálu, z nichž každý je v podkritickém množství (dělový typ hlavice), nebo rychlým stlačením (implozí) jednoho podkritického množství (implozní typ hlavice).
Zbraně druhé generace se označují jako termonukleární (nesprávně vodíkové) a jsou založeny na slučování atomů vodíku v hélium, což je proces probíhající ve hvězdách. Tato reakce je daleko efektivnější než štěpení, ale pro její zahájení je nutná obrovská energie, kterou lze získat pouze jaderným výbuchem. Termonukleární hlavice tedy potřebuje malou štěpnou nálož jako „spoušť“. Třetí generace zahrnuje tzv. zbraně s modifikovaným účinkem, což jsou vesměs různě upravené termonukleární zbraně.
Ve fázi výzkumů se nachází čtvrtá generace jaderných zbraní, která by měla také využívat termonukleární princip, ale bez štěpné „spouště“. Proces slučování by bylo teoreticky možné zahájit např. laserovými paprsky, kumulativními náložemi nebo chemickou sloučeninou, která by dokázala udržet a naráz uvolnit dostatečné množství energie. Kromě toho se pracuje na dalším zmenšování jaderných zbraní a na rozvíjení zbraní s modifikovaným účinkem.
 
Kilotuny a megatuny
Samotný jaderný výbuch se odehraje ve velice krátkém čase, řádově v milisekundách. Teplota vzroste na desítky milionů stupňů a tlak dosáhne několika milionů atmosfér. Vytvoří se koule plazmatu o průměru několika desítek metrů, která má vyšší teplotu než povrch Slunce, vysílá elektromagnetické záření na všech vlnových délkách a částicové záření (zejména neutrony) a šíří se od ní silná tlaková a tepelná vlna.
Koule poté chladne, stoupá do výšky a po několika sekundách až desítkách sekund (záleží na síle hlavice) vyhasíná. Zahřátý vzduch ovšem stoupá dál a vytváří podtlak, který nasává prach, čímž vzniká charakteristický oblak hřibovitého tvaru. Ten může na místě výbuchu setrvat několik minut až několik hodin, což závisí na atmosférických podmínkách. Po vlastním výbuchu se objevuje celá řada různých jevů. Začíná kondenzovat voda, padá radioaktivní déšť a zvedá se vítr vyvolaný prudkými změnami teploty a tlaku. Tento vítr pak roznáší radioaktivní popel a prach po okolí a zamořuje jej radioaktivním spadem.
Předcházející popis se vztahuje k pozemnímu nebo vzdušnému výbuchu. Pokud dojde k explozi podzemní, obvykle se neobjevují světelné efekty, ale nastává menší zemětřesení a do vzduchu bývá vyvrženo množství silně radioaktivní půdy. Obdobně se projevuje výbuch ve větší hloubce pod vodní hladnou. Při výbuchu v kosmu samozřejmě nevzniká tlaková vlna, takže veškerá energie exploze se mění v záření.
Síla jaderných zbraní se udává v kilotunách nebo megatunách TNT, tj. v tisících nebo milionech tun trinitrotoluenu, jejichž výbuch by (teoreticky) uvolnil stejné množství energie jako popisovaná jaderná zbraň. Nejslabší nukleární hlavici (ekvivalent pouhých 10 až 20 tun TNT) měla americká bezzákluzová taktická zbraň Davy Crockett. Naopak nejvýkonnější nukleární zbraní všech dob byla sovětská letecká puma Car, která explodovala 30. října 1961 se silou 50 megatun. Výbuch nastal ve výšce 4000 m, hřib vystoupal do výše 64 km, tlaková vlna třikrát obletěla Zemi a zhruba hodinu byla rušena rádiová komunikace.
 
Nejhorší zbraň USA
Síla jaderných zbraní úzce souvisí s množstvím štěpného nebo fúzního materiálu, a tím také s rozměry a hmotnostmi zbraní. Od samých počátků se konstruktéři snaží vyrábět co nejmenší jaderné nálože a v této oblasti došlo k významnému pokroku. Puma shozená na Hirošimu (ATM 8/2004) měla délku 3,2 m, průměr 71 cm, vážila 4500 kg a měla ekvivalent 20 kilotun. Naproti tomu nukleární hlavice Mk 54 pro zbraň Davy Crockett měla délku 76 cm, průměr 28 cm a hmotnost 25 kg. A pro srovnání, sovětská puma Car měla délku přes 8 m, průměr přes 2 m a vážila 27 tun!
Údajně existuje i nukleární granát pro kanon tanku Abrams (více o něm v ATM 9 a 10/2004), což by znamenalo průměr 120 mm a hmotnost do cca 40 kg. Tyto rozměry už se blíží zbrani, o níž někteří vojáci sní už dlouho – přenosné nukleární raketě, jaká se objevila ve sci‑fi filmu „Hvězdná pěchota“. Pravděpodobně by bylo možné vyrobit nukleární střelu na bází např. protitankové rakety TOW, otázkou spíše je, k čemu by to bylo dobré. Prapodivná zbraň Davy Crockett s dostřelem 4000 m (verze M29) nebo dokonce jen 2000 m (M28) vydržela ve výzbroji pouhých deset let a v jedné studii byla vyhlášena za vůbec nejhorší zbraň, jakou kdy USA vyvinuly.
Tím se dostáváme k dalšímu aspektu problematiky jaderných zbraní, a sice k dopravě na cíl. Uvažovalo se už o mnoha prostředcích, ale prakticky se používá jen několik typů nosičů. Jsou to zejména balistické střely, jejichž škála sahá od taktických raket s doletem několik desítek kilometrů až po mezikontinentální střely schopné zasáhnout jakékoli místo na Zemi. Strategické nasazení připadá v úvahu také u střel s plochou dráhou letu, klasických protizemních střel a leteckých bomb. (Strategickým silám Ruska byla věnována série článků v ATM 2, 3 a 4/2003 a silám USA série v ATM 5, 6 a 7/2003.)
Dále se používá dělostřelecká munice s jadernými náplněmi, ta ovšem vyžaduje malé rozměry nukleárních hlavic a značnou mechanickou odolnost. Vyskytují se také jaderné hlavice pro zbraně protilodní a protiponorkové (hlubinné nálože, torpéda a řízené střely), protiletadlové a protiraketové. Zvláštní záležitostí jsou pozemní jaderné miny (jako britská Blue Peacock) a přenosné jaderné nálože pro demoliční účely, známé též jako kufříkové bomby (např. americká SADM, Special Atomic Demolition Munition).
 
Hrozba nukleárního terorismu
O složitosti nukleárních zbraní vypovídá i to, že jejich vývoj zvládlo jen několik málo zemí (jejich přehled najdete v rámečku). Proto se některé státy snažily (a zřejmě dosud snaží) získat jaderné zbraně nikoli vývojem, nýbrž nákupem. Libyjský vůdce Kaddáfí neúspěšně nabídl Číně a Indii 15 miliard dolarů za funkční hlavici, zatímco afgánský Taliban ji chtěl koupit od svého hlavního spojence, Pákistánu. A v únoru roku 2004 se zjistilo, že Saúdská Arábie jednala s Čínou a Pákistánem o „transferu nukleární technologie“.
S tímto problémem úzce souvisí jedna velice důležitá otázka: Mohou teroristé získat nukleární zbraně? Na tuto otázku lze odpovědět, že pravděpodobně ano. Buďto by jadernou zbraň mohli získat od nějaké země, která ji už vlastní, nebo by si ji mohli vyrobit sami. Avšak obě možnosti se z hlediska obtížnosti příliš neliší, protože v druhém případě by teroristé museli mít štěpný materiál, a ten může dodat zase jen stát s jaderným programem (civilním nebo vojenským). Existují však i obavy, že by si teroristé mohli opatřit nějakou „ztracenou“ nukleární zbraň z arzenálu bývalého Sovětského svazu.
Možnost výroby nukleární zbraně teroristy je méně pravděpodobná, ale nikoli vyloučená. Zdaleka největší problém představuje štěpný materiál a pak dostatečně výkonná konvenční trhavina (např. RDX nebo HMX). Další součástky a přístroje nutné pro výrobu už jsou většinou dostupné relativně snadno a mnohé z nich lze zcela legálně zakoupit v běžných obchodech. Předpokládá se, že některé teroristické organizace (např. al‑Kaida) už mají potřebnou infrastrukturu a potřebují „jen“ štěpný materiál.
V současné době existuje na světě okolo 25 000 jaderných hlavic, z nichž jsou však pod jakousi mezinárodní kontrolou jen americké, ruské, britské a francouzské, jejichž úhrnná ekvivalentní síla překračuje 7000 megatun. Nejsou však přesně známy počty a tritolové ekvivalenty hlavic Číny, Indie a Pákistánu, nehledě na Izrael a „podezřelé“ státy.
 
Krok k jaderné válce
Tato čísla možná budí obavy, ale je třeba mít na paměti, že počty nukleárních zbraní se oproti minulosti výrazně snížily. Nukleární zbrojení dosáhlo svého vrcholu na počátku 80. let, kdy souhrnná síla všech nukleárních hlavic přesahovala 12 000 megatun, což by stačilo na několikanásobné zničení naší planety. A jen malý zlomek tohoto počtu by mohl způsobit vyhlazení života na povrchu Země. Podle amerických vědců by pouhých 300 strategických hlavic (každá o síle 1 megatuny) dokázalo celou Zemi zamořit spadem a učinit její povrch zcela neobyvatelný po desítky let.
Strašlivá síla jaderných zbraní způsobila, že k jejich bojovému použití se od 2. světové války nesáhlo, i když několikrát k tomu chybělo jen málo. Zřejmě nejblíže jaderné válce byl svět v říjnu 1973, když arabské státy napadly Izrael. Izraelské letouny s nukleárními pumami rolovaly na start, balistické rakety Jericho s nukleárními hlavicemi byly připraveny k odpálení a čekalo se jen na onen poslední, definitivní a neodvolatelný rozkaz. Ale ten naštěstí nepřišel, protože Izraelcům se podařilo stabilizovat frontu a přejít do protiútoku.
Nukleární válka nebyla daleko ani při kubánské raketové krizi v roce 1962 a při konfliktu SSSR a Číny v roce 1969. Dále je známo, že Američané uvažovali o použití jaderných zbraní v Koreji a ve Vietnamu a v letech 1991 a 2003 počítali s odvetným nukleárním úderem v případě, že by Irák proti koaličním vojskům nasadil chemické nebo biologické zbraně. Nejrizikovějšími zeměmi z hlediska jaderné války jsou Indie a Pákistán, které nepodepsaly většinu smluv týkajících se nukleárního zbrojení a příležitostně si vyhrožují nukleárními raketami (Indii je věnována rubrika Země, o které se mluví v tomto čísle).
Zastánci jaderných zbraní říkají, že právě jejich síle vděčíme za to, že studená válka mezi USA a SSSR nikdy nepřerostla ve válku horkou, protože ta by pravděpodobně znamenala konec lidstva. Naopak odpůrci tvrdí, že to byl mír na ostří nože, mír vynucený strachem. Nukleární zbraně byly možná nezbytné za studené války, ale jsou nezbytné i teď?
 
Autor: Lukáš Visingr
Prameny a foto:
Janes, GlobalSecurity.org, Federation of American Scientists, High Energy Weapons Archive (http://nuclearweaponarchive.org/), Military.cz, WWW stránky ozbrojených sil
 


Odpovědět

Zpět na “Jaderné a nukleární zbraně”

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 host